Dopisy od Nikoho

2. května 2012 v 18:22 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Když se Rose další den ráno probudila a vešla do kuchyně na snídani, poslal ji strýc Vernon pro poštu. Unavená ze včerejšího dne se odšourala do ke dveřím a sebrala ze země tři dopisy. Jeden byl od tety Marge, byl to pohled z Malorky. Další vypadal jako nějaký účet a třetí byl jako z jiné doby. Rose si ho se zájmem prohlédla a pak, nemohla tomu uvěřit, přečetla na obálce své jméno! Stálo tam:
Slečna
Rose Potterová
(přístěnek pod schody)
Zobí ulice 4
Kvikálkov
Surrey
Nemohl to být omyl! Byl tam uveden dokonce přístěnek pod schody!
Vrátila se zpět do kuchyně, předala zbylé dva dopisy strýci Vernonovi a zvědavě otevřela obálku. Už držela nažloutlý pergamen v ruce a chtěla ho rozložit, když v tom Dudley začal křičet: "Tati, tat i! Rose dostala dopis!"
Strýc Vernon jedním máchnutím ruky vytrhl Rose dopis z ruky. "Prosím kdo by zrovna tobě mohl psát," uchechtl se a dal se do čtení. Rose sklesle pozorovala jak zelená, modrá a nakonec šedne.
"Okamžitě ven! VEN!" zařval na celou kuchyň, takže Rose s Dudleym se radši vytratili. Dudley si samozřejmě na zabral klíčovou dírku, aby mohl poslouchat, a tak se Rose musela spokojit s mezerou pod dveřmi.
"Už je to tady Petunie! Říkal jsem ti, že bude taky taková!" "Jenže co budeme dělat? Mohli bychom jim napsat, že si nepřejeme, aby.." "To v žádném případě Petunie! Budeme to prostě muset ignorovat." rozhodl strýc Vernon.
Rose s Dudley si sedli na schody, aby blížící se strýc nepoznal, že poslouchali. "A ty," ukázal na Rose. "Zbal si svoje věci a přestěhuj se do Dudleyho druhé ložnice," poručil strýc Vernon. Když to Dudley uslyšel, začal okamžitě protestovat, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než si svoje staré věci nastěhovat do své první ložnice.
Rose stačila jediná cesta nahoru, aby si přestěhovala své věci. Byla ráda, že má konečně svůj pokoj, ale radši by seděla v přístěnku na košťata s dopisem v ruce, než být ve svém novém pokoji, ale bez dopisu.
Celou noc přemýšlela o tom, kdo by jí mohl psát, ale nakonec na nikoho nepřišla a usla.
Další den ráno poslal strýc Vernon pro poštu Dudleyho, který hned jak došel ke dveřím, začal křičet: "Má další dopis! Má další dopi!" Strýc mu ho vytrhl z ruky těsně před tím, než ho stačil otevřít. Tentokrát na něm stálo:
Slečna
Rose Potterová
(nejmenší ložnice v domě)
Zobí ulice 4
Kvikálkov
Surrey
Když si to strýc Vernon přečetl, zalapal po dechu: "Petunie, oni nás sledují! Vědí o tom, že jsme ji přestěhovali!"
Ten den zůstal strýc Vernon doma. Zatloukl díru ve dveřích, která sloužila k vhazování dopisů. Jenže přišel pošťák a předal mu hned dvanáct dopisů adresovaných Rose. To ho tak vytočilo, že se na něj deset minut řval, pak se vrátil do obýváku a dopisy spálil.
Další den u snídaně vypadal strýc Vernon unaveně, ale spokojeně. "Jestlipak víš, Rose, co je dnes za den," zeptal se s úšklebkem na tváři. "Ehm, neděle?" odpověděla Rose. "Správně, a víš co je v neděli? Nechodí pošta!" řekl strýc Vernon jako by právě měl druhé Vánoce. Rose si jen povzdechla a pustila se do snídaně.
Najednou něco vlétlo komínem a trefilo to strýce Vernona přímo do obličeje - byl to dopis. Pak jich začalo z krkbu lítat tolik, že to Rose ani nestihla spočítat. Vykoukla z okna a zahlédla sovy - spoustu sov. byla jich snad stovka.
Strýc vernon popadl Dudleyho a Rose a začal křičet: "Petuni sbal věci! Za pět minut odjíždíme!" Teta Petunie ho radši poslechla, sbalila to nejnutněší a za pár minut již seděli všichni v autě. Nikdo se neodvažoval zeptat, kam vlasně strýc Vernon chce jet. Byla bouře a všichni už toho měli dost, ale radši mlčeli.
Nakonec zastavili na pobřeží moře, nasedli na příkaz strýce Vernona do dřevěného člunu a ten je odvezl do té nejohavnější chatrče, jakou kdy Rose viděla. Už byla noc, a tak teta Petunie ustlala Dudleymu na pohovce a se strýcem Vernonem si našli ložnici s vratkou postelí. Rose nezbývalo nic jiného, než se uvelebit někde na podlaze. Když to udělala, poprvé za den si uvědomila, že dnes má jedenácté narozeniny. Pohlédla na dřevěné hodiny a zjistila, že se tak stane přesně za deset minut.
Najednou uslyšela nějaký zvuk, jakoby se zlomil útes. Do jejích narozenin už zbývalo jen pět minut. A zase nějaký zvuk, jako by někdo bušil do střechy... tři minuty... dvě... jedna...
BUM!
Celá chatrč se zatřásla, dveře vypadly z pandů a dovnitř vstoupil nějaký muž asi pětkrát dvakrát vyšší a přinejmenším pětkrát širší než normální člověk.
Přesně s v tom okamžiku vtrhnul do místnosti i strýc Vernon s puškou namířenou na onu záhadnou osobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:21 | Reagovat

Krása. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama