Famfrpál

9. května 2012 v 15:10 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Jak nastal listopad, začalo být velice chladno. Hory kolem školy byly teď ledově sědé a jezero vypadalo jako z kalené oceli. Každé ráno pokrývala všechno jinovatka
Famfrpálová sezona začala. V sobotu měla Rose po dlouhých týdnech tréninku hrát své první utkání: Nebelvír proti Zmijozelu, a pokud by Nebelvír vyhrál, dostali by se ve školním přeboru na druhé místo.
Wood rozhodl, že se nikdo nesmí dozvědět, že Rose dělá nového chytače, ale nějak to vyklouzlo ven. Rose nevěděla, jestli jí víc vadí ti, co jí vykládali, jak bude úžasná, anebo ti, kteří jí slibovali, že pod ní budou běhat se žíněnkou.
Bylo opravdu štěstí, že se teď kamarádila s Hermionou. Nevěděla, jak by bez ní zvládla všechny domácí úkoly. Navíc jí půjčila knihu Famrfpál v průběhu věků, aby si o famfrpálu něco přečetla.
V den před prvním zápasem si všichni tři o přestávce vyšli na studené nádvoří a Hermiona pro ně vykouzlila zářivě modrý oheň, který se dal přenášet ve sklenici od zavařeniny. Stáli k němu zády a ohřívali se, když se na nádvoří objevil Snape. Rose si okamžitě všimla, že profesor kulhá. Ron, Hermiona, i ona si stoupli blíž k sobě, aby oheň nebylo vidět: byli si jistí, že se to nesmí. Něco v jejich provinilích tvářích naneštěstí vzbudilo Snapeovu pozornost, a tak přikulhal k nim. Oheň sice nezahlédl, zdálo se však, že hledá důvod, aby je vypeskoval.
"Co to máte, Potterová?" Byl to Famrfpál v průběhu věků. Rose mu knihu ukázala. "Knihy z knihovny se nesmějí vynášet z hradu," prohlásil Snape. "Dejte ji sem. Srážím Nebelvíru pět bodů."
"To pravidlo si právě vymyslel," zamumlala Hermiona rozhořčeně, když Snape odkulhal pryč. "Co se mu asi stalo s nohou?" "To nevím, ale doufám, že ho pořádně bolí," řekl Ron roztrpčeně. "Nebuď zlý, Rone," napomenula ho Rose.

V nebelvírské společenské místnosti bylo toho večera rušno. Rose, Ron a Hermiona seděli u jednoho z oken a Hermiona jim kontrolovala domácí úkoly.
Rose nebyla schopná se soustředit. Chtěla dostat zpátky Famrpál v průběhu věků, aby přestala myslet na zítřek. Proč by se měla vlastně Snapea bát? Byl to normální učitel, jako všichni ostatní. Sice byl vůči Nebelvíru dost nespravedlivý, ale byl to pořád jen Snape. Zvedla se a sdělila Ronovi a Hermioně, že by bylo dobré se zeptat, jestli jí knihu vrátí.
"Tak tohle radši zkus sama," řekli oba sborově.
Rose se tedy vydala dolů ke sborovně a zaklepala. Nikdo se neozval. Zaklepala znovu, ale nikdo jí neodpověděl.
Možná nechal Snape knihu tam? Stálo to za to, aby to zkusila. Pootevřela dveře a nahlédla dovnitř - a jejím očím se naskytla děsivá podívaná.
Byli tam jen Snape a Filch. Snape měl hábit zdvižený nad kolena a jednu nohu měl celou od krve: Filch mu právě podával obvazy.
"Aby to čert vzal," stěžoval si Snape. "Jak někdo může uhlídat tři hlavy najednou?" Rose se pokusila potichu zavřít jenže...
"POTTEROVÁ!"
Snape měl obličej zkřivený vzteky, jak zpěšně spustil svůj hábit, aby nebylo nohu vidět. Rose naprázdno polkla. "Chtěla jsem se jen zeptat, jestli byste mi nevrátil tu knihu..."
"VEN! VEN!" Rose se vytratila ze dveří dřív, než Snape stačil odečíst Nebelvíru další body, a vyběhla nahoru.
"Tak co, vrátil ti jí?" zeptal se Ron, když se k nim Rose zase připojila. "Co se stalo?" Rose oběma šeptem sdělila, co právě viděla. Hermiona jen vyvalila oči.
"Chápete co to znamená?" zaječela. Ron na to okamžitě odpověděl: "Snape chce ukrást to, co hlídá ten pes! Vsadím se, že toho trolla pustil dovnitř on!" "To by neudělal," namítla Rose. ůVím, že není zrovna nejhodnější, ale určitě by se nesnažil ukrást, co dal Brumbál hlídat." "Jak si můžeš být tak jistá?" zeptala se Hermiona. Rose jen pokrčila rameny. Nevěděla, jak to vysvětlit, ale učiteli lektvarů v tomhle věřila.

V jedenáct hodin dalšího dne to vypadalo, že na tribunách kolem famfrpálového hřiště je celá škola. Mnoho studentů mělo dalekohledy.
Všichni v šatně už byli oblečení do červených famfrpálových hábitů (Zmijozel měl hrát v zeleném). Wood si odkašlal, aby zjednal ticho. "Takže hoši," řekl. "A děvčata," podotky Rose a střelkyně Angelina Johnsová sborově. "A děvčata," souhlasil Wood. "Dneska nás to čeká." "Náš nejdůležitější zápas," řekl Fred Weasley. "Ten, na který jsme všichni čekali," řekl George. "Umíme Oliverovu řeč nazpaměť," vysvětloval Rose Fred, "protože jsme byli v družstvu už loni."
"Nechte toho vy dva," okřikl je Wood. "Tohle je nejlepší tým, jaký má Nebelvír po tolika letech. Říkám vám, že dneska vyhrajeme!"
Všichni vyšli ze šatny na hřiště a Rose doufala, že se jí nepodlomí kolena. Utkání soudcovala madame Hoochová. "Očekávám od vás čestnou hru," řekla, a obzvlášť významě se podívala na kapitána Zmijozelu Marcuse Flinta. "Nasedněte na košťata, prosím." Rose se vyškrábala na svůj Nimbus Dva tisíce. Madame Hoochová hlasitě odpískala na stříbrné píšťalce začátek utkání. Rose, přesně, jak jí radil Wood, vylétla nahoru a držela se stranou, dokud nezahlédne Zlatonku a sledovala utkání. Viděla i Hgrida, jak si sedl vedle Hermiony a Rona - byla ráda, že taky přišel.
Bylo to deset nula pro nebelvír, když se dola na hřišti mihlo něco zlatého. Rose to postřehla. Vrhla se střemhlav dolů tam, kde zahlédla zlatý záblesk, ovšem zmijozelský chytač Terence Higgs ho uviděl také. byl to ale nejspíš planý poplach, protože se Zlatonka opět ztratila. Rose teď byla uprostřed hřiště a chystala se opět vyletět nahoru, když s sebou její koště začalo podivně škubat Na zlomek vteřiny si myslela, že spadne. bylo to, jakoby se ho koště pokoušelo shodit. Rose si uvědomila, že jí koště vůbec neposlouchá. Nedokázala ho otočit. Nebyla schopná ho vůbec ovládat. Koště kroužilo vzduchem sem a tam a každou chvíli s sebou prudce škublo, až se málem neudržela.
"Nevím, co to Rose dělá," zabručel Hagrid a upřeně ji pozoroval dalekohledem. Náhle si diváci na tribunách začali Rose všímat. Pak celý dav naráz vyjekl. Koště s sebou škublo tak, že ji málem shodilo, Rose se ale stále držela - už však jen jednou rukou.
Hermiona uchopila Hagridův dalekohled a začala si prohlížet obecenstvo. "Já to věděla," vydechla pak. "Podívej se - Snape!"
Ron popadl dalekohled: Snape stál uprostřed protější tribuny, upřeně se díval na Rose a bez přestátní něco šeptem mumlal.
"Určitě v tom má prsty - nejspíš chce Rosino koště uřknout," mínila Hermiona.
"Co budeme dělat?" "Nech to na mě."
Hermionase protlačila až k tribuně, kde Snape stál, a teď běžela jako o závod řadou za jeho zády: dokonce se ani nezastavila, když cestou porazila na zem profesora Quirrella. Když dorazila ke Snapeovi, vytáhla svou hůlku, zašeptala zaříkadlo a z její hůlky vyšlehly jasně modré plameny, přímo na lem Snapeova hábitu.
Trvalo možná třicet vteřin, než Snape pocítil, že hoří. Jeho nenadálý výkřik potvrdil Hermioně, že dokázala, co měla v úmyslu. Shrábla oheň zpátky do malé nádobky, kterou měla v kapse, a prodrala se hořejší řadou nazpátek - aby Snape vůbec nepoznal, co se stalo.
Stačilo to. Vysoko nad hřištěm se Rose vyhoupla zase na své koště a spěšně mířila k zemi. Dopadla na zem, když najednou ucítila něco v puse, ze které jí najednou vypadlo něco zlatého. Byla to Zlatonka. Jen na ní nevěřícně zírala, když se ozval komentátor Lee Jordan: "Rose Potterová chytila Zlatonku! Nebelvír vítězí!"

"Mohl za to Snape," vysvětlovala Hermiona, když už všichni tři seděli u Hagrida a pili teplý čaj. "Ron a já jsme ho viděli! Ani na chvíli z tebe nespustil oči a šeptem přitom zaklínal tvoje koště."
"Hlouposti," řekl Hagrid. "Proč by Snape měl něco takovýho dělat?" "Na něco jsme totiž přišli," řekl Ron. "V předvečer Všech svatých se Snape pokoušel obejít toho tříhlavého psa, ale ten ho pokousal. Myslíme se, že chce ukrást to, co ten pes hlídá." Hagrid upustil čajovou konvici.
"Jakpak ste se dozvěděli vo Chloupkovi?" zeptal se. "O Chloupkovi?" "Jo - von je totiž můj - koupil sem ho vod nějakýho chlápka z Řecka, s kterým sem se loni seznámil v hospodě - a pučil sem ho Brumbálovi, aby mu hlídal..." "Co aby hlídal?" vyhrkla Rose dychtivě. "Ale nic, už se mě na nic neptej," odmítl Hagrid nevrle. "Poněvač je to přísně tajný."
"Jenže Snape se to pokouší ukrást," namítl Ron. "Hlouposti," řekl Hagrid znovu. "Snape je učitel v Bradavicích, ten by nic takovýho neudělal."
"A proč se tedy pokoušel Rose zabít?" vykřikla Hermiona. Rose Snapeovi dosud věřila, ale teď už proti němu mluvila všechna tvrzení. Věděla, že ji nesnáší, ale neměla ponětí, že by došel tak daleko, a pokusil se ji zabít.
"Přece poznám, když se někdo pokouší někoho uřknout, Hagride. Přečetla jsem o tom úplně všechno! Nesmíš přitom z toho druhé spustin oči, a Snape ani jednou nezamrkal, já jsem ho viděla!"
"Říkám ti, že se mějlíš," namítl hagrid. "Nevím, proč to koště tak vyvádělo, ale Snape by se nepokusil zabít žádnou študentku! Teď mě poslouchejte, všecky tři - pletete se do věcí, do kterejch vám nic není. Je to nebezpečný! Zapomeňte na toho psa, zapomeňte na to, co hlídá, do toho maj co mluvit jenom profesor Brumbál a Nicolas Flamel..."
"Aha!" řekla Rose. "Takže je do toho zapletený někdo, kdo se jmenuje Nicolas Flamel?" Hagrid teď vypadal, že má vztek sám na sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama