Klíčník

2. května 2012 v 19:33 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
"Okamžitě odejděte pane! Mám zbraň!" křičel Vernon Dursley a v obličeji byl vzteky celý rudý. Teta Petunie se schovávala za ním a vedle se celý třást Dudley. "Sklapni Dursley, ty nádivo jeden," poručil obr.
"A ty," ukázal na Rose. "Ty musíš bejt nejspíš Rose Potterová. Nemůžu tomu uvěřit, tak moc se podobáš své matce," řekl s obdivem. Rose na něj vyvalila oči. "Cože? Vy jste znal mou matku?" řekla a hleděla na něj, jakoby právě přiletěl z vesmíru. "No jistěže znal. Byla to ta nejlepší čarodějka a tvůj otec ten nejlepší čaroděj a zrovinka já měl to štěstí, že sem je znal," usmál se hrdě.
"Něco pro tebe mám Rose," řekl obr a podal Rose papírovou krabici. Když ji otevřela, spatřila narozeninový dort na kterém stálo: Všechno nejlepší Rose!
"Pekl sem ho sám," oznámil a usmál se na ni. "Děkuji," řekla Rose a úsměv mu oplatila. "Promiňte, ale pořád nevím, kdo jste," řekla zdvořile. "Asi sem se zapoměl představit. Sem Rubeus Hagrid, klíčník a šafář v Bradavicích. Ale říkej mě Hagrid." "Kde?" zeptala se Rose. O Bradavicích ještě v životě neslyšela. A neměla ani představu o tom, co by to mohlo být.
"Copak ty si eště neslyšela vo Bradavicích?" zeptal se nevěřícně obr. "Ne." "Brumbál říkal, že s tím bude kapánek problém, ale netušil sem, že o Bradavicích nic nevíš. Bradavice jsou škola. Kde jinde by se to všecko tví rodiče naučili?" "Co všechno?" zeptala se nechápavě Rose. Neměla tušení o čem to Hagrid mluví. "CO VŠECHNO?! Neříkej mi, že ti tamti," a ukázal na Dursleyovi," neřekli, co byli tvoji máma s tátou a co jsi ty?!" "Ehm - co jsem já?" zeptala se opatrně Rose.
"DURSLEY!" zakřičel Hagrid. "Žádám vás abyste odešel pane!" zkusil to ještě jednou pan Dursley a namířil puškou na Hagrida. Tan z ní však jednou rukou udělal uzel a dodal: "Sklapni ty bečko sádla."
"Rose, ty si totiž - čarodějka." "Čarodějka?" podivila se Rose. "Myslím, že to je nějaký omyl." "Ale jakejpak omyl. Copak si nikdy nedokázala něco zvláštního, když si měla strach?" zeptal se Hagrid. Rose chtěla otevřít pusu, aby něco namítla, ale když si vzpoměla na střechu a na vlasy, ihned ji zase zaklapla. "Tak vidíš," řekl s úsměvem Hagrid a podal jí dopis. "Myslím, že by sis ho mohla konečně přečíct." Rose si od něj dopis vzala a konečně se dala do jeho čtení:


Rose se na Hagrida dívala s otevřenou pusou. Ticho však najednou přerušil strýc Vernon: "A dost! Rose nikam nepojede!" "A nějakej mudla jako ty mu v tom zabrání," uchcechtl se Hagrid. "Mudla?" podivila se Rose. "Ten, kdo neumí kouzlit," řekl Hagrid. "Ale já neumím kouzlit Hagride." "Ale až se v tom trochu pocvičíš, budeš zatraceně dobrá Rose, tak, jako byli tvoji rodiče. Je to taková škoda, že je zavraždil," povzdechl si Hagrid. "Zavraždil? Kdo je zavraždil? Říkali jste mi, že zemřeli při autonehodě!" otočila se na Dursleyovi. "Při autonehodě?! Lily a James Potterovi že zemřeli při autonehodě?! Taková vostuda! Rose Potterová nezná svůj vlastní příběh a přitom každé malé děcko z našeho světa zná její jméno! To je ale vostuda! Rose, tvoji rodiče nezemřeli při autonehodě. Zabil je Vol... Vol..." "Nechceš to radši napsat?" zeptala se Rose. "Ne, nevim jak se to píše. Jmenoval se Voldemort. Nechtěj, abych to vopakoval. Byl to nejvobávanější černokněžník všechn dob. Jednoho dne přišel k vám domů a... Po té, co je zabil, pokusil se zabít i tebe, ale nepodařilo se mu to. Prostě zmizel. Někteří říkaj, že umřel, ale podle mě jsou to nesmysly. Myslí, že někde pořád je, ale je slabší, než duch. Ale nejzvláštnější na tom všem je, že ty si přežila. Přežila si smrtelnou kletbu, kterou ještě nikdo nepřežil, ale ty ano Rose. Proto máš na čele tu jizvu, uděla ti ji Ty-víš-kdo." Když Hagrid domluvil, dívala se na něj Rose s otevřenou pusou. "Zejtra bychom měli nakoupit věci, který potřebuješ. Tedy pokud chceš," řekl Hagrid a usmál se.
"To snad ne! Celých deset let se z ní snažíme ty nesmysly vymýmit a vy příjdete a všechno zkazíte!" ujala se poprvé slova teta Petunie. "Vy jste to věděli? Věděli jste, že jsem čarodějka a nic jste mi neřekli?" otočila se na Dursleyovi už naštvaná Rose. "No jistě, tvoje matka byla taky taková a pak si vzala toho Pottera a já věděla, že ty budeš taky taková divná..."
"A dost! Nebudu platit, aby ji nějaký starý blázen učil čáry máry!" rozkřikl se strýc Vernon. Hagrid vstal a namířil na něj svůj růžový deštník. "Nikdy, nikdy přede mnou neurážej Albuse Brumbála, Dursley," pak deštníkem namířil na Dudleyho a vyčaroval mu prasečí ocásek. Ten začal panikařit a jeho matka taky. Pak se radši všichni tři vypařili do vedlejší místnosti. Hagrid dal Rose svůj kabát, aby se sním přikryla a nebyla jí zima. Ta mu poděkovala, ustala si na zemi a po pár minutách tvrdě usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:06 | Reagovat

Wau, je to dokonalé. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama