Nástupiště devět a tři čtvrtě

5. května 2012 v 12:08 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Celý měsíc po té, co se Rose vrátila s Hagridem, s ní nikdo z Dursleyových nepromluvil. Dudley se jí dokonce bál tolik, že s ní odmítal být v jedné místnosti. Jistě, mělo to určité výhody, ale po čase si Rose začala připadat opuštěná. Většinu času byla zavřená ve svém pokoji a četla si nové učebnice. Přečetla je všechny tolikrát, že za chvíli je už všechny uměla skoro nazpaměť. Hůlku si zatím netroufala použít, protože se bála, aby něco nevyvedla, uvědomovala si, že mít hůlku je obrovská zodpovědnost.
Svojí sově dala jméno Hedvika, našla to jméno v jedné z knih a jednou deně ji pouštěla se proletět po okolí. Byla ráda, že teta Petunie už do jejího pokoje nechodí - Hedvika tam totiž nosila mrtvé myši.
Den před odjezdem do Bradavic se Rose rozhodla, že si musí s Dursleyovými promluvit o tom, jak se tam dostane. Sešla po schodech dolů a pak do obýváku, kde všichni seděli a dívali se na televizi. Sotva ji Dudley uviděl, utekl do svého pokoje.
"Ehm - strýčku Vernone? Mohl bys mě prosím zítra odvést do Londýna na nádraží?" strýc Vernon jen zabručel, to jistě znamenalo souhlas. "Děkuju," poděkovala Rose a už se chystala k odchodu.
"Ale kdybych, nemusel, nikam bych nejel. Jedeme s Dudleym do nemocnice kvůli tomu prasečímu ocásku," no páni, on dokonce promluvil, pomyslela si Rose a rychle přikývla. Pak se vydala zpět do svého pokoje a dala se opět do čtení.
Další den ráno se Rose vzbudila docela brzo, ale byla natolik nedočkavá, že už by stejně neusla. Oblékla se do mudlovského oblečení, do hábitu se chtěla totiž obléknout až ve vlaku, aby nebudila takovou pozornost. Už tak si měla vést sovu.
Asi o dvě hodiny později už jí strýc Vernon nakládal kufr do auta a po té vyrazili.
"To by mě zajímalo, z jakého nástupiště se do těch Bradavic jede," zeptal se strýc Vernon a Rose se poprvé podívala na svou jízdenku. "Je tady napsáno nástupiště devět a tři čtvrtě," odpověděla s údivem v hlase. "Devět a tři čtvrtě? To je hloupost, takové nástupiště neexistuje," usmál se strýc Vernon, když konečně dorazili na nádraží. Rose vystoupila z auta, vytáhla si svůj kufr a naložila ho na vozík.
"Tak si užij pobyt v Bradavicích, Rose," uchcechtl se strýc Vernon a pak Dursleyovi s vítězoslavným úsměvem odjeli.
Hlavně zachovat klid, někde to nástupiště být musí. Zeptám se támhletoho průvodčího. Rose došla i s vozíkem k průvodčímu a zeptala se ho, jestli náhodou neví, kde je nástupiště devět a tři čtvtě. "Nemáš nic jiného na práci, než si z lidí dělat blázny? Já na dětské hry nemám čas," odbyl ji průvodčí. Rose už byla dokonale zmatená, ale rozhodla se ještě jednou si nádraží celé projít.
Najednou zahlédla ženu se čtyřmi syny a jednou malou dcerou, všichni měli zrzavé vlasy a jeden vezl sovu. Sovu! Rose se vydala za nimi, rozhodla se, že to zkusí a když zaslechla slovo "mudla," které vyšlo z úst ženě, byla už si jistá, že je na správné cestě.
První ze synů se rozběhl proti přepážce mezi nástupištěm devět a deset a najednou zmizel. Následovali další dva a pak už tam zbyl jen jeden a dívka.
"Promiňtě," oslovila ženu Rose, "mohla byste mi říct, jak..." "Jak se dostat na nástupiště? Musíš prostě projít tou přepážkou. Ron jede do Bradavic taky poprvé," usmála se žena. "Zkus se na to rozběhnout," poradila jí. Rose se tedy rozběhla. Už chybělo jen pár metrů a narazí do přepážky. Zavřela oči a připravila se na náraz - jenže nenarazila. Otevřela oči a stála na nástupišti devět a tři čtvrtě, ze kterého již za deset minut měla vyjíždět krásně lesklá červená parní lokomotiva.
Rose do ní s úsměvěm nastoupila, našla si prázdné kupé a usadila se v něm. Najednou dovnitř vtrhli dva kluci, které viděla s jejich matkou. Byla to dvojčata.
"Ahoj já jsem Fred a tohle je George. Viděli jsme tě na nádraží. Takže ty jedeš do Bradavic poprvé, že?" zeptal se jeden s úsměvem. "Ano, já jsem Rose," usmála se na ně taky Rose. "Počkat, ty jsi Rose Potterová?" zeptal se s údivem jeden z nich. Rose nevěděla, který to byl. "Ano," potvrdila. "No to mě podrž!" vykřikli oba najednou a v tu ránu byli pryč.
Rose vykoukla z okna a viděla celou rodinu. Dvojčata zrovna matce vypravovala, co se stalo ve vlaku. "A ne abyste se jí na to vyptávali! Určitě pro ni není příjemné, když se jí každý prá na Vy-víte-koho. Byla n amě tak zdvořilá, chudinka, nevěděla jsem, že to je ona," řekla ta paní, co Rose poradila, jak se dostat na nástupiště. Pak se matka rozloučila s dětmi, až na holčičku, která ještě do Bradavic nejela a všichni čtyři bratři nastoupili do vlaku, který se za pár minut rozjel.
Asi za minutu se otevřely dveře do Rosina kupé a vstoupil nejmladší bratr. "Ahoj, můžu? Všude jinde je plno..." "Jasně," odpověděla Rose a usmála se.
"Já jsem Ron, Ron Weasley," řekl. "A já Rose Potterová," usmála se Rose. "Ty jsi Rose Potterová?" vykulil Ron oči a podíval se na její čelo. "A máš i tu jizvu! Nevzpomínáš si jak Ty-víš-kdo vypadal?" zeptal se Ron. "To ne, vzpomínám si jen na spoustu zeleného světla," odpověděla Rose.
Najednou se dveře do kupé znovu otevřely a v nich stála hnědovlasá dívka s kudrnatými vlasy. "Neviděli jste náhodou žabáka? Neville ho ztratil... jé, ty jsi Rose Potterová! Já jsem Hermiona Grangerová, taky jedu do Bradavic poprvé," řekla dívka dívka panovačným hlasem a posadila se naproti Rose.
"Už víš do které koleje tě zařadí? No, on to vlastně neví nikdo, ale co jsem četla, Nebelvír mi připadá nejlepší. Mrzimor by taky docela ušel. Naučila jsem se dopředu všechny knihy nazpaměť a doufám, že to bude stačit. Zkoušeli už jste nějaké zaklínadlo?" zeptala se Hermiona. Rose zavrtěla hlavou, ale Ron promluvil: "George mě jedno naučil..." "Tak to se podívám," řekla Hermiona.
Ron vytáhl svoji krysu. "Jmenuje se prašivka," oznámil a pak vytáhl i hůlku a řekl: "Javor, buk, linda a platan - ať je tahle krysa zlatá." Nic se nestalo.
"Víš jistě, že je to nějaké zaklínadlo?" zeptala se pochybovačně Hermiona. "Já zatím zkoušela jen ty jednoduší, ale fungovaly mi," oznámila.
Ve dveřích se objevila paní s vozíkem se sldkostmi. "Dáta si něco?" zeptala se s úsměvěm. "Ne díky, má svoje," ušklebil se Ron. "Dáme si ode všeho trochu," řekla Rose a vytáhla pár galeonů. Ron i Hermiona na ni zůstali hledět s otevřenou pusou, když přinesla náruč plnou sladností. "Berte si," řekla Rose a vysypala sladkosti na sedadlo a všichni tři si vzali ode všeho trochu, až už byli plní k prasknutí. Rose poznávala nové sladkosti, byly mnohem lepší, než ty mudlovské a chutnaly taky tisíckrát lépe. Nakonec se řeč otočila k famrpálu. Ron oběma dívkám vysvětlil, jak se hraje, protože to byl opravdový famrpálový fanoušek.
"Škoda, že prváci nesmějí mít vlastní košťata," povzdychl si.
Hermiona se zvedla a chystala se k odchodu. "Měli byste se převléci do hábitů, brzy budeme na místě," oznámila jim. Sotva odešla, Ron řekl: "Ta je tak nafoukaná," ale hned na to se ve dveřích objevili další tři prváci. Jeden měl světlé vlasy a druzí dva tmavé a vypadali jako jeho bodyguardové.
"Tak je to pravda, o čem se v celém vlaku povídá. V tomto kupé opravdu sedí Rose Potterová." řekl světlovasý kluk. Rose z něho měla špatný pocit. "Tohle jsou Crabbe a Goyle a já jsem Draco Malfoy," Ron se uchcechtl. "Je ti snad mé jméno k smíchu? Na to tvé se ptát nemusím. Zrzek a otrhané oblečení. Ty jsi Weasley." Pak se chlapec opět otočil na Rose. "Zanedlouho poznáš, že některé rodiny jsou lepší, než ostatní. Přece se nebudeš přáteli s někým, kdo za to nestojí," a opovržlivě se podíval na Rona. "Rád ti s tím pomůžu," dodal Draco. "Myslím, že sama poznám, kdo za co stojí," odsekla Rose. Malfoy se na ni zhnuseně podíval a pak i s Crabbem a Goylem odešel.
Vlak konečně dorazil do stanice a všichni vystoupili. "Prváci za mnou!" křičel Hagrid, kterého Rose zahlédla hned, když vystoupila.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:09 | Reagovat

Krása. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama