Nekonečný konec 2

8. května 2012 v 9:32 | Lentilka |  Nekonečný konec
Doufám, že jste se těšili :) Koneckonců, čeká nás fakt sradna =)

Probudila jsem se na nádherné, oranžové posteli s nebesy a baldachýnem. Hezčí postel jsem nikdy neviděla. Už jsem skoro necítila bolest v hlavě, ani suchost v krku. Bylo mi jasné, že nejsem doma, ani na internátu, že jsem někde bůhví kde, ale moc mi to nevadilo. Žíznivě jsem zalapala po dechu. Do místnosti vklouzla droboučká žena, ani jsem si ji nestačila prohlédnout a jen prohlásila: "Bude si slečna něco přát?" uklonila se mi. Ale ted´už jsem vážně nechápala, co je tohle za zvláštní sen, a tak jsem zkusila, co se do něj ještě vejde. "Prosím, něco k pití...." žena mne přerušila. "Bílé, červené, nějaké nealkoholické limonády, nebo vodu s citronem...nebo by si slečna přála něco tvrdšího?" "Ne..nene, voda by stačila..." řekla jsem, ale nedala jsem na svém hlasu znát údiv. Byl to přece můj sen! Nebo...ne? Odpovědˇpřišla v zápětí. "Kathrin, nechte nás o samotě...." promluvil pro změnu mužský hlas až jsem se lekla. K mé posteli přišel ladným krokem nějaký velmi mladý muž, mohl být jen o pár let starší než já, v ruce svíral láhev mé nejoblíbenější limonády. Za Kathrin se zabouchly dveře. "Ano, vím o Tobě všechno, můj malý zázraku..." pousmál se. "Vím, že mám hodně co vysvětlovat, tak tedy od začátku. Ty jsi na Tvé internátní škole zkolabovala...a já si Tě vzal sem. Nesmíš toho ted´o mně moc vědět, až přijde čas, řeknu Ti to. Zatím věz, že chci jen Tvé dobro Miracle... A jmenuji se Sauveur...říkají mi Sauve. Ty mi říkej jak chcš..." poslední větu až líbezně zatrylkoval. "Sauveur je francouzsky...jako moje jméno, nepletu-li se." Usmál se na mne. "Povím Ti něco o tvé historii..." zašklebila jsem se, na to jsem se ho neptala. "Tvoje matka se jmenovala Melinda...hrozně toužila po dítěti a se svým manželem, který je dosud neznámý, se velice milovali. Tehdejší lékař ale...prohlásil, že Tvá matka je neplodná. Když počala dítě, ani sama si toho nevšimla. A když ve své rodné Paříži porodila dítě za přítomnosti nejlepších přátel, každý z nich se zmohl jen na: Elle est un miracle ... Un miracle! Což jak víš má drahá znamená-Zázrak, ona je zázrak. Nechali Ti to jméno. Ale Tvá matka byla prohlášena za čarodějnici, že tohle dokázala a byla upálena, tvůj otec údajně utekl. Já, tehdy mi bylo asi deset let...něco o mém věku Ti řeknu později... Jsem už věděl svůj úkol. Vzal jsem Tě a utekl s Tebou. S obrovskou bolestí jsem Tě dal do ústavu tady v Anglii a čekal....čekal až bude příležitost, až Tě za šestnáct let uvidím!" byla jsem šokovaná. "Kolik Ti vlastně je?" otázala jsem se ho. "Je mi stejně jako Tobě. Vím že to zní velice pochybně, ale zatím se nesmíš dozvědět víc. Pátrej a snaž se na to přijít, ať můžeme být spolu... a pamatuj ještě na jedno..." vytáhl z kapsy nádhernou, pozlacenou krabičku, kde se křížila písmena M a S. " miluju Tě...Hrozně moc Tě miluju." políbil mne na čelo. Ale já cítila, jako bych ho důvěrně znala celý svůj život, ještě před chvílí...ted´už jsem mu věřila každé slovo. Každá buňka ve mně se přikláněla k těm slovům. "Dokud mne nepožádáš o to...abych Tě políbil..." chtěl asi něco zdvořile nadhodit, ale já jsem byla rychlejší. Naklonila jsem se k němu a políbila ho, on mi polibek oplatil a vzal mne do náruče. Opět tma.... Vzbudím se na mém internátním pokoji. Byl to sen? Sáhnu do kapsy....

Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama