Nekonečný konec 4

23. května 2012 v 15:23 | Lentilka |  Nekonečný konec
Tak, snad jste se těšili :)


Vzbudila jsem se s onou fanatickou myšlenkou...ne, to přece ne... Znovu, poháněná zvědavostí a jakousi nadpřirozenou silou, kráčejíc do knihovny jsem si to uvědomila. Hledala jsem v rejstříku hekticky písmeno P.
Ano...on je... nedokázala jsem ani pomyslet na to slovo na P...mám se ho zeptat... "Čauky Mi..." "Bože!" ujelo mi. "Šíleně jsem se lekla..." "Odkdy se lekáš svých snoubenců?" řekl. "Pche...mhmm..." nebyla jsem schopná smysluplné odpovědi. Zářil, ale když pohlédl na knihu v mé ruce, zbledl. "Jsi tak inteligentní....že jsem to ani nečekal." řekl, zněl skoro naštvaně. "Sauve já..." "Jsem prostě příliš zvědavá, Miracle?" dokončil za mne. "Chci aby jsi věděla, jak moc Tě miluju, ale dozvíš se to...až přijde čas." chvíle ticha mi dodala odvahy. "Ale já už to vím....ale bojím se to..bojím se to říct." "Tak to neříkej..." položil mi prst na ústa, usmál se, vzal mne za ruku a políbil mne. V tu chvíli už jsem zase spala, probrala jsem se v jeho náruči,něžně mi odhrnujíc z líce pramen vlasů. Nikoliv už v knihovně, ale na mém internátním pokoji. "Byla jsi tak unavená..." řekl a zaklapl mou knížku. "Můžeš se prospat..." uvidím ho ještě, když tedˇzavřu oči? Jakoby mi četl myšlenky, povzbudivě mne pohladil a já znovu usla. Pak, když jsem byla v jeho domě, my z očí stékaly slzy. Různé služky si mne natáčely na strany a motaly kolem mne krajky, satény, přikládaly ke mne náhrdelníky a náramky, obouvaly mi boty, česaly m ivlasy. Bylo mi hrozně, cítila jsem, že tohle není ono a že mi tají mnohem víc, než to, kým je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama