Norský ostrohřbetý drak Norbert

12. května 2012 v 12:11 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Quirrell však musel být statečnější, než si mysleli. Vypadal den ode dne bledší a hubenější, nezdálo se však, že by se vzdal. Snape chodil po chodbách stále nevrlý, což nepochybně znamenalo, že je Kámen dosud v bezpečí.
Hermiona nicméně myslela i na jiné věci než na Kámen mudrců. Sestavila si rozvrh opakování a všechny své poznámky si roztřídila a označila různými barvami. Rose ani Ron proti tomu nic nenamítali, Hermiona na ně ale naléhala, aby se do toho pustili také.
"Hermiono, vždyť do zkoušek ještě zbývá celá věčnost." "Deset týdnů," odsekla Hermiona. "To není žádná věčnost, pro Nicolase Flamela, kterému je už šest set padesát osm let je to jako vteřina." "Jenže nám není šest set let," připoměl jí Ron. "A proč si to vlastně chceš opakovat? Vždyť to všechno umíš." "Proč si to chci opakovat? Zbláznil ses nebo co? Uvědomujete si, že ty zkoušky musíme složit, abychomse dostali do druhého ročníku? Jsou tak důležité, měla jsem se začít připravovat už před měsícem, nechápu, co to se mnou bylo..."
Učitelé zřejmě uvažovali stejně jako Hermiona. Dávali jim tolik úloh, že si velikonoční prázdniny neužili zdaleka tolik, jako o Vánocích. Ale i přes to, že se jim nijak zvlášť nechtělo, trávili teplé dny v knihovně.
"Hagride! Co ty děláš v knihovně?" zeptal se Ron, když se tam Hagrid objevil. Hagrid se přišoural k nim a něco schovával za zády. "Jen se rozhlížím," řekl vyhýbavým tónem, který v nich vzbudil pozornost. Rose jen povytáhla obočí.
"A co študujete vy?" Najednou se zatvářil podezíravě. "Doufám, že eště pořád nehledáte Nicolase Flamela?"
"Ne, protože jsme už dávno zjistili, kdo to je," řekl Ron povznešeně. "A navíc víme, co ten pes hlídá, že je to Kámen mu..."
"Pssst!" Hagrid se spěšně rozhlédl kolem, jestli je někdo neposlouchá. "Nekřičte tolik."
"Máme pár věcí, na které jsme se chtěli zeptat," řekla Rose, "jako co ještě chrání Kámen kromě Chloupka..."
"PSSST!" zasyčel Hagrid znovu. "Víte co - přiďte potom ke mně: neslibuju, že vám něco povím, to říkám rovnou, ale nepouštějte si vo tom pusu na špacír tady, študenti o tom nemají nic vědět. Eště si budou myslet, že sem vám to řek já..."
"Takže se uvidíme za chvíli," řekla Rose a Hagrid se odšoural pryč.
"Co to vůbec schovával za zády?" řekla Hermiona zamyšleně. "Půjdu se podívat, ve kterém oddělení byl," řekl Ron, který už měl práce plné zuby. Za okamžik se vrátil s celým stohem knih vnáruči a hodil je na stůl.
"Byl u Draků," pronesl šeptem. "Hegrid hledal rozumy o dracích! Podívejte se na tohle: Dračí druhy ve Velké Británii a v Irsku: Od vejce do pekel, příručka pro chovatele draků."
"Hagrid si odjakživa přál mít draka, řekl mi to hned tenkrát, když jsme se poprvé setkali," vysvětlila Rose. "Jenže to je proti našim zákonům," namítl Ron. "Chov draků zakázala v roce 1709 Úmluva kouzelníků, to ví každý. Mudlové by si nás těžko nevšimli, kdybychom chovali na zahrádce za domem draka. A navíc, draka nemůžete ochočit, je to moc nebezpečné. Měli byste vidět, jaké spáleniny měl Charlie od těch divokých v Rumunsku!"
"Ale v Británii přece divocí draci nejsou, nebo jo?" zeptala se Rose. "Samozřejmě, že jsou," řekl Ron. "Ministerstvo kouzel má spoustu práce, aby to ututlalo. Naši lidí musí každou chvíli očarovat nějakého mudlu, který je viděl, aby na to zapoměl.
"Takže co Hagrid pro všechno na světě zamýšlí?" zděsila se Hermiona.

Když o hodinu později zaklepali na dveře hájovny, překvapilo je, že jsou rolety zatažené. "Kdo je?" zeptal se Hagrid, než je pustil dovnitř a spěšně za nimi přibouchl dveře.
Uvnitř bylo vedro k udušení. Ačkoliv venku byl opravdu teplý den, v krbu sálal oheň. Hagrid jim uvařil čaj a vššichni se posadili ke stolu.
"Tak vy ste se mě chtěli na něco zeptat?" "Ano," přisvědčila Rose. "Mysleli jsme, že bys nám mohl říct, co dalšího kromě Chloupka ještě chrání Kámen mudrců."
"Vlastně jsme chtěli jenom vědět, kdo tu ochranu vytvořil," dodala rychle Hermiona.
"No, myslím, že nemůžu nadělat žádnou škodu. dyž vám povím todle... tak počkejte... vode mě si pučili Chloupka... pak tam některý učitelé kouzlili... profesorka Prýtová - profesor Kratiknot - profesorka McGonagallová -" vypočítal je na prstech, "profesor Quirrell - a Brumbál sám pochopitelně taky nějaká kouzla dělal. počkejte na někoho sem zapomněl: no ovšem, profesor Snape.
"Snape?"
"Jo - tak daleko ste eště nedošli, co? Aby vám bylo jasný, Snape pomáhal Kámen vochránit, ne že ho chce ukrást."
"Ale ty jsi jediný, kdo ví, jak se dostat kolem Chloupka, že ano, Hagride?" zeptala se Rose s úzkostí v hlase. "A neřekl jsi to nikomu, že? Ani žádnému z učitelů?"
"Kromě mě a Brumbála to neví živá duše," prohlásil Hagrid hrdě.
"Aspoň že tak," zašeptal Ron ostatním. "Hagride, mohli bychom otevřít okno? Já se tu snad uvařím." "To nemůžu Rone, nezlob se," řekl Hagrid. Rose si všimla, že se ohlédl k ohni a podívala se tam také. "Hagride - co to máš?"
Předem však věděla co to je. Uprostřed ohně, pod konvicí, leželo velké černé vejce.
"Ehm," řekl Hagrid. "Totiž - to je..." "Kdes ho sehnal, Hagride?" zeptal se Ron a sehnul se k ohni, aby si vejce prohlédl zbízka. "Vyhrál sem ho," řekl Hagrid. "Včera večír. Zašel sem si do vsi na pár skleniček, a přitom sem si s nějakým cizím chlápkem zahrál karty. Esli chcete vědět, myslím, že byl docela rád, že se ho zbavil."
"Ale co si s ním počneš, až se vylíhne?" namítla Hermiona.
"Něco sem si vo tom přečet - todle je norskej vostrohřbetej drak, a ty sou vzácný." Vypadal velice spokojeně sám se sebou, ale Hermiona s ním nesouhlasila.
"Hagride, tenhle dům je ze dřeva," zdůraznila. Hagrid ji však neposlouchal. Přikládal oheň a vesele si při tom broukal.

Jednou při snídani přinesla Hedvika Rose vzkaz. Byla to jen tři slova: Už se líhne. Ron ani nechtěl jít na bylinkářství, nejradši by vyrazil rovnou do Hagridovy hájovny. Hermiona o tom však nechtěla ani slyšet. "Hermiono, kolikrát v životě uvidíme, jak se líhne drak?" "Přece máme vyučování, měli bychom z toho malér, a to ještě není nic proti tomu, do jaké bryndy se dostane Hagrid, až někdo zjistí co dělá..."
"Pssst!" sykla Rose. Malfoy byl jen kousek od nich a teď se nečekaně zastavil a poslouchal. Co všechno asi slyšel? Výraz v jeho tváři se Rose ani trochu nezamlouval.

Když se pak ocitli zase v Hagridově hájence, Hagrid je radostně přivítal se slovy: "Už je skoro venku!"
Vejce leželo na stole a byly v něm hluboké praskliny. Uvnitř se něco hýbalo a vycházely odtamtud podivné cvakavé zvuky. Všichni si přitáhli židle ke stolu a se zatajeným dechem čekali, co se stane.
Náhle se ozval skřípavý zvuk, vejce puklo a na stůl žuchlo dračí mládě. Kýchlo a z čenichu mu vyletěla sprška jisker. "No není krásnej?" vydechl Hagrid. Natáhl ruku a chtěl draka pohladit, ten mu však chňapl po ruce a všem ukázal své špičaté zuby.
"Pánbůh s ním, von už ví, kdo je jeho mamička!" pyšnil se Hagrid. V tom ale zbled a jedním skokem se hnal k oknu. "Co se dějě?" "Někdo sem nahlížel škvírou mezi roletama - nějakej kluk - a teď utíká zpátky ke škole."
Rose se vrhla ke dveřím, aby se podívala. Dokonce ani na dálku se nemohla mýlit - byl to Malfoy.

Celý příští týden zářil na Molfoyově obličeji vítězoslavný úsměv a Rose, Ron a Hermiona z toho měli špatný pocit. Většinu volného času teď trávili v hájovně a snažili se Hagrida přivést k romumu - ovšem marně. Za pouhý týden dráče vyrostlo tak, že už bylo třikrát delší. Z nozder mu neustále vycházel kouř Hagrid v poslední době neplnil své povinosti, protože ho Norbert, jak ho pojmenoval, plně zaměstnával. Všude na zemi se válely prázdné lahve koňaku a kuřecí peří.
Jednou, když už byli všichni v zoufalé situaci Rose něco napadlo a obrátila se k Ronovi.
"Charlie," řekla. "Tobě už přeskočilo taky," ohradil se Ron. "Pokud si vzpomínáš, já jsem Ron," připoměl jí. "Ale ne, myslím tvého bratra Charlieho. Toho, co v Rumunsku studuje draky. Mohli bychom mu Norberta poslat. Charlie se o něj může postarat a pak ho pustit na svobodu!"
"To je báječný nápad!" zajásal Ron. "Co na to říkáš, Hagride?" Nakonec Hagrid souhlasil s tím, že pošlou Charliemu sovu, aby se ho zeptali.

Příští týden večer seděli Rose a Hermiona ve společenské místnosti a dělali dlouhý úkol, který jim zadal Snape. V tu chvíli se portrét Buclaté dámy otevřel a dovnitř vešel Ron.
"Kousl mě!" řekl a ukazoval jim ruku, zavázanou do zakrváceného kapesníku. "Řeknu vám, že ten drak je nejpříšernější stvoření na světě, ale když posloucháte Hagrida, mysleli byste, že je to malý chlupatý králíček. Když mě kousl, poslal mě Hagrid pryč. že jsem ho prý polekal: a když jsem odcházel, zpíval mu ukolébavku."
V tu chvíli někdo zaťukal na temné okno. "To je Hedvika!" zaradovala se Rose a spěchala jí otevřít. "Určitě nese dopis od Charlieho!"
Všichni tři srazili hlavy dohromady a četli lístek, který sova přinesla.

Podívali se na sebe. "Máme neviditelný plášť," řekla Rose. "Nemělo by to být zvlášť těžké - myslím, že je plášť dost vělký, aby nás zakryl i s Norbertem." To, že s tím souhlasili Ron ihermiona jasně dokazovalo, že ošklivý týden mají za sebou. udělali by všechno, aby se zbavili Norberta - a Malfoye.

Jejich plány ovšem zkřížila neočekávaná překážka: Ronova ruka. celá mu napuchla, a tak musel jít na ošetřovnu, takže Rose a Hermioně nezbývalo nic jiného, než doprovodit Norberta na astronomicou věž bez Rona.
Nakonec však zjistili, že Malfoy si vzal od Rona knížku, ve které byl dopis od Charlieho, takže teď věděl, co chystají. Ale bylo už příliš pozdě - museli to risknout.

Když pak konečně nadešla chvíle, kdy se Hagrid musel s Norbertem rozloučit, bývalo by jim ho nejspíš líto, kdyby nebyli ve vážné situaci.
Hagrid už Norberta uložil do velké bedny, ve které měl Norbert cestovat. "Dal sem mu na cestu spoustu myší a nějakej koňak," sdělil jim tlumeným hlasem. "A přibalil sem mu jeho medvídka, kdyby se mu stejskalo."
Z bedny k nim doléhaly drásavé zvuky, podle kterých Rose usoudila, že se Norbert právě věnuje svému medvídkovi.
"Sbohem, Norberte!" vzlykl Hagrid, zatímco Rose s Hermionou přiklily sebe i Norbertovu bednu neviditelným pláštěm. "Mamička na tebe nikdy nezapomene!"
Neměli tušení, jak se jim podařilo dostat Norberta zpátky do hradu a pak se s ním vláčeli po mramorovém schodišti na astronomickou věž.
"Už jsme skoro tam!" zafuněla Hermiona, když dorazili do chodby pod nejvyšší věží.
Potom se před nimi náhle něco pohnulo a ony leknutím bednu málem upustily a zůstaly stát na místě. Neopovažovaly se ani pohnout. Náhle se rozsvítila lampa. Profesorka McGonagallová v kostkovaném pyžamu držela za ucho Malfoye. "Tak za tohle vás čeká školní trest!" vykřikla. "A zmijozelu se odečtě dvacet bodů! Takhle se toulat uprostřed noci, jak jste se opovážil..."
"Když vy to nechápete, paní profesorko: Rose Potterová je na cestě sem a má s sebou draka!" "Co mi to vykládáte za nesmysly? Jak se opovažujete vyslovit takovou lež?! Jen počkejte Malfoyi - promluvím si o vás s profesorem Snapem!"
Vystoupily po strmém schodišti nahoru. Teprve když stály na nočním vzduchu, sundaly si neviditelný plášť.
Ještě se potichu smály, jak Malfoy dopadl a čekaly: Norbert s sebou tloukl, div že nerozbil bednu. Asi deset minut poté se ze tmy snesla čtyři košťata. Naložili Norberta do postroje, potřásli si rukama a Rose s Hermionou jim ještě poděkovaly.
Takže Norbert konečně bude pryč... bude pryč... je pryč!
Vydaly se zpátky po točitých schodech a nasrdci jim bylo stejně lehko jako v rukou, když už nemusely držet Norberta. Už žádné starosti s drakem - a Malfoye čeká školní trest! Co by ještě mohlo pokazit jejich štěstí?
Odpověď čekala dole pod schody Ve chvíli, kdy vkročily do chodby, se ze tmy vynořila Filchova tvář. "A teď jsme opravdu v maléru!" šeptla Rose Hermioně.
Zampomněly neviditelný plášť nahoře na věži.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama