Padacími dveřmi a ještě dál

14. května 2012 v 14:02 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
V příštích letech si Rose nedokázala vybavit, jak složila všechny ty zkoušky, když každou chvíli čekala, že se rozletí dveře a dovnitř vpadne Voldemort. Dny se vlekly jeden za druhým a nebylo pochyb, že za zamčenými dveřmi je Chloupek stále na živu a při síle.
Bylo úmorné vedro, hlavně ve velké učebně, kde skládali zkoušky.
Jako poslední zkládali zkoušku z z dějin čar a kouzel. Ještě hodinu museli odpovídat na otázky, a pak je čekalo volno - volno po celý nádherný týden, neý budou vyhlášeny výsledky zkoušek.
"Bylo to snažší, než jsem myslela," mínila Hermiona, když se připojili k houfu studentů, který se řítil ven do krásného slunečného dne. "Vůbec jsem se nemusela učit o Řádu chování vlkodlaků z roku 1637 ani o povstání Elfrika Horlivého.
Všichni tři se vydali k jezeru, kde se posadili na dřevěnou lavičku pod stromem. "Už si nemusíme nic opakova," vydechl šťastně Ron. "Měla by ses tvářit veseleji, Rose. Teď máme celý týden, než se dozvíme, jak jsme to zvrtali."
Rose si mnula čelo.
"Ráda bych věděla, co to má znamenat," povzdechla si. "Ta jizva mě nepřestává bolet. Už se mi to stávalo dřív, ale ne tak často."
"Zajdi za madame Pomfreyovou," radila Hermiona. "Nejsem nemocná," namítla Rose. "Myslím, že je to varování... znamení, že se blíží nebezpečí."
Hagrid by přece Brumbála nikdy nezradil, přemýšlela. Hagrid by nikdy nikomu neřekl, jak projít kolem Chloupka... nikdy... ale-
V tu chvíli byla na nohou. "Kam jdeš?" zeptal se Ron ospale. "Právě mě něco napadlo," odpověděla Rose, bledá jako stěna. "Musíme hned teď za Hagridem."
"A proč?" vyhrkla Hermiona a vyskočila také, aby o něco nepřišla. Všichni tři se bez jakéhokoli vysvětlování rozběhli k Hagridově hájence.
Hagrid seděl před hájovnou: loupal do velké mísy hrášek. "Nazdar," řekl a usmíval se na ně. "Dáte si něco k pití?" "Ne, děkujeme, Hagride. Máme naspěch, ale přišli jsme se na něco zeptat: pamatuješ na ten večer, kdy jsi vyhrál Norberta? Jak vypadal ten cizinec, se kterým jsi hrál karty?"
"To nevím," řekl Hagrid lhostejně, "poněvač si nesundal kápi." Když viděl, jak ohromeně se všichni tři tváří, povytáhl obočí. "Tak divný to zase není. U Prasečí hlavy - tak se menuje ta hospoda dole ve vsi - potkáte spoustu všelijakejch lidí. Co já vím, moh to bejt nějakej obchodník s drakama. Do tváře sem mu vůbec neviděl, poněvač měl celou dobu na hlavě kápi."
"A o čem jsi s ním mluvil, Hagride? Zmínil ses vůbec o Bradavicích?"
"Možná že na to přišla řeč..." přemýšlel Hagrid. "Von se ptal co dělám a já na to, že hajnýho a že se starám vo zvířata. On se zeptal, jestli to s drakem zvládku a já mu řek, že po Chloupkovi to s drakem bude lebeda."
"A co on - zajímal se o Chloupka?" zeptala se Rose a snažila se mluvit klidně. "No to jo... kolik potkáte tříhlavejch psů i tady, kolem Bradavic? Tak sem mu řek, že s Chloupkem je to úplná hračka, když víte, jak ho uklidnit, stačí mu něco zahrát a von v tu chvíli usne..."
Naráz se Hagrid tvářil zděšeně. "To sem vám ale neměl říkat!" vyhrkl. "Zapomeňte na to, co sem řek - počkejte, kam dete?"
Rose, Ron a Hermiona mezi sebou nepromluvili jediné slovo, dokud nestáli ve vstupní síni.
"Musíme jít za Brumbálem," prohlásila Rose. "Hagrid tomu cizinci prozradil, jak projít kolem Chloupka, a pod tou kápí byl buď Snape, nebo Voldemort. Doufám jen, že nám Brumbál uvěří. Kde má vůbec pracovnu?"
Rozhlíželi se, jakoby doufali, že spatří šipku, která jim ukáže cestu. místo toho však spatřili profesorku McGonagallovou, která k nim rázně kráčela. "Co vy tři děláte tady uvnitř?" zeptala se ostře. V rukou nesla obrovský stoh knih. "Chceme mluvit s profesorem Brumbálem," prohlásila Hermiona. "Vy chcete mluvit s profesorem Brumbálem?" opakovala profesorka, jakoby chtěli provést něco velice podezřelého. "A proč?"
"Vlastně je to důvěrné," prohlásila Rose, ale hned toho litovala. Profesorka mcGonagallová se zatvářila ještě přísněji a řekla: "Profesor Brumbál je už deset minut pryč," pronesla chladně. "Dostal spěšnou sovu z Ministerstva kouzel a ihned odletěl do Londýna." "Je pryč?" řekla Rose zoufale. "Právě teď?"
"Profesor Brumbál je významný kouzelník, Potterová, a jeho čas je tuze drahý..."
"Ale tohle je důležité!" "To, co mu chcete říct, je důležitější než Ministerstvo kouzel, Potterová?" "Víte, paní profesorko," řekla Rose a odložila všechnu opatrnost, "jde totiž o Kámen mudrců..."
Tohle profesorka McGonagallová nečekala. Knihy, které držela v náručí, jí spadly na zem, profesorka je však nezdvihla, tak se do toho dala Rose a podala jí je zpět.
"Jak to, že víte o..." vykoktala. "Paní profesorko, já myslím, že Sn... že někdo ho chce ukrást." Podívala se na ně napůl ohromeně, napů podezíravě.
"Profesor Brumbál se vrátí zítra," prohlásila nakonec. "Nevím, jak jste se o Kameni dozvěděli, ale ujišťuji vás, že je v bezpečí. Doporučuji vám, abyste šli všichni tři ven a užívali si sluníčka," řekla profesorka a odkráčela.
"Bude to dnes večer," řekla Rose, jakmile byla profesorka z doslechu. "Snape dnes večer projde padacími dveřmi. Ví už všechno, co potřebuje a teď je z cesty i Brumbál. Ten vzkaz poslal určitě Snape, vsadím se, že se na Ministerstvu budou divit, až se tam Brumbál objeví."
"Ale co můžeme..." Hermiona vyjekla a Rose s Ronem se otočili: za nimi stál Snape.
"Dobré odpoledne," řekl přívětivě. Všichni tři se na něj upřeně podívali. "neměli byste zůstávat uvnitř, když je venku tak krásně," pronesl s podivně křivým úsměvem. "My jsme totiž..." začala Rose, i když nevěděla, co říct. "Měli byste být opatrnější," řekl Snape. Když se tu takhle potloukáte, někomu se to může zdát být... podezřelé. A Nebelvír už si opravdu nemůže dovolit ztrácet další body, co říkáte?"
Venku na kamených schodech se Rose obrátila k ostatním. "Dnes večer půjdu, a pokusím se dostat kolem Chloupka. Snad najdu Kámen dřív než on."
"Ty ses zbláznila!" řekl Ron.
"To přece nemůžeš!" namítla Hermiona. "Vždyť tě vyloučí!" "A CO MÁ BÝT?" rozkřikla se Rose. Jestli se Voldemort vrátí, už nebudou žádné Bradavice, ze kterých by mě vyloučili! A nebo z nich bude škola černé magie a já budu mrtvá, protože první, co Voldemort udělá bude to, že mě zabije! Tak to alespoň zkusím!"
"Máš pravdu," špitla Hermiona. "Vemu si neviditelný plášť. ještě štěstí, že jsem ho dostala zpátky," řekla Rose. "Ale vejdem se pod něj všichni tři?" přemýšlela Hermiona.
"Jak to myslíš - všichni tři?" "Přeci si nemyslíš, že tě necháme jít samotnou?" namítl Ron.

Rose s sebou vzala i flétnu, když šla pro plášť. Rozhodla se, že ji použije na Chloupka - zpívat se jí moc nechtělo. Vratila se do společenské místnosti, kde už čekali Ron a Hermiona. "Myslím, že bychom měli vyzkoušet, jestli se pod plášť vejdeme všichni, než..."
"Co tady děláte?" ozval se nějaký hlas, a zpoza jednoho křesla vylezl Neville, v ruce pevně svíral hůlku. "Vy už zase jdete ve," řekl. "Já vás nepustím!" a s těmito slovy se postavil před portré, aby jim zatarasil cestu.
"Neville," ozvala se Hermiona. "Vážně mě to mrzzí, opravdu." A zdvihla hůlku.
Petrificus totalus!" vykřikla a Neville zuhl a nehybně spadl na zem.

Když dorazili na místo, dveře k Chloupkovi byly pootevřené. "A máme to, Snape už kolem Chloupka prošel."
Vešli dovnitř a spatřili něco u Chloupkových nohou. "Co to je?" zeptala se Hermiona. "Vypadá to, jako harfa," řekl Ron. "Tu tady zřejmě nechal Snape."
V tom harfa přestala hrát a Chloupek se začal probírat. Rose si rychle přiložila flétnu k ústům a začala hrát. Psovi začala opět padat hlava a za pár okamžiků už tvrdě spal.
"Ne, abys přestala hrát," varoval Rose Ron. Ron s Hermionou otevřeli padací dveře, zatímco Rose hrála na flétnu. "Chceš jít první, Hermiono?" "Ne, nechci!" Ron se podíval dolů. "Co tam vidíš?" zeptala se úskostně Hermiona. "Vůbec nic- jenom tmu - a nemáme po čem slézt. Musíme prostě skočit dolů."
Rose na ně zamávala, aby upoutala jejich pozornost a pak ukázala na sebe. "Ty chceš jít první? Opravdu?" zeptal se Ron a Rose přikývla. Rychle podala Hermioně flétnu, aby mohla hrát.
"Jestli se mi něco stane, nelezte za mnou. Jděte ihned do sovince a pošlete Brumbálovi Hedviku. Rozuměli jste?" Oba dva přikývli.
"Tak ahoj za minutku... aspoň doufám..."
Pak se Rose pustila. Cítila, jak kolem ní sviští studený vzduch a padala, padala, padala.
ŽUCH. S podivným tlumeným zvukem dopadla na něco měkkého. "Jsem v pořádku! Můžete jít za mnou!" křičela do malého čtverečku světla nahoře. Všude kolem ní byla tma. Za okamžik vedle ní dopadl někdo další. "Rose, jsi tady?" "To jsi ty, Rone? Musíme počkat na Hermionu."
hudba nahoře utichla a za pár vteřin už vedle nich přistála i Hermiona. "Musíme být celé míle pod školou," řekla. "Ještě štěstí, že je tu ta rostlina," řekl Ron, když všichni tři rozsvítili své hůlky. "Štěstí?" vyjekla Hermiona a uskočila ke stěně. To je Ďáblovo osidlo, jen se na sebe podívejte!" Rose a Ronovi už rostlina spoutala nohy, aniž by si toho všimli. "Nehýbejte se!" nařídila jim. "Ďáblovo osidlo... miluje tmu a vlhko..." vzpomínala Hermiona. "Tak rozdělej oheň! Rychle!" lapala po dechu Rose. "Ano - ovšem - jenže tu nemám žádné dříví!" vykřikla Hermiona a lomila rukama.
"COPAK SES POMÁTLA?" zahulákal Ron. "JSI ČARODĚJKA, NEBO NE?" "Abych nebyla," ohradila se Hermiona a vyslala proti rostlině proud plamínků. Po pár vteřinách se roztlina odvinula od jejich těl a oba byli zase volní.
"Tudy," řekla Rose a všichni zamířili k dalším dveřím. "Neslyšíte nic?" zeptal se Ron. Rose se zaposlouchala. Zpoza dveří jakoby slyšela tiché šustění a cinkání.
"Myslíte, že je to nějaký duch?" "Já nevím... mě to zní jako křídla."
Otevřeli dveře. Octli se v osvětlené komnatě, plné malých létajících klíčů. Naproti byly další dveře. "Myslím, že abychom prošli, musíme chytit klíč a odemknout si," uvažovala Hermiona. "Já to udělám," nabídla se Rose. Věděla, že jako chytačka je teď na řadě. U dveří stálo koště. Rose na něj nasedla a vznesla se do vzduchu. "Jenže který to je?" zeptala se. "Jsou jich stovky!"
Hermiona se zadívala na zámek u dveří. "Hledej větší staromódní klíč, nejspíš stříbrný, jako je ta klika." Rose se chvíli rozhlížela. "To je on! Vidím ho!" zaradovala se a rozletěla se za klíčem. Nebylo lehké ho chytit, ale asi po deseti minutám to dokázala. Přistála zpátky na zemi a trčila klíč do zámku. "Připraveni?" zeptala se. "Připraveni," kývli Ron i Hermiona a Rose otevřela dveře.
V místnosti byla taková tma, že neviděli vůbec nic: až když vešli dovnitř, celou komnatu náhle zalilo světlo a odhalilo jim ohromující podívanou. Stáli na okraji obrovské šachovnice. Rose, Ronovi i Hermioně přeběhl mráz po zádech, když si všichni uvědomili nepříjemnou pravdu, kterou za okamžik Ron vyslovil, a tak ji přivedl do reality: "Musíme vyhrát nad bílýma figurama," prohlásil a naprázdno polkl. "Rone," oslovila ho Rose. "Myslím, že bys nám měl říkat, co máme dělat." Hermiona přikývla.
"Tak dobře," souhlasil Ron. "Ty, Rose se postav místo tamhletoho střelce a ty, Hermiono, jdi rovnou vedle ní místo té věže." "A co ty?" "Já budu jezdec," řekl Ron. Černé figury je nejspíš slyšely, protože střelec, věž a jeden jezdec se uklidili mimo šachovnici.
O patnáct minut později to pro ně nevypadalo dvakrát nejlépe. Bílé figury odtahovaly černé na hromadu, ovšem Ron jim to vracel. za chvíli byla hromada bílých figur o něco větší než černých.
"Už tam skoro jsme," zamumlal Ron. "Počkejte - teď si to musím poříádně rozmyslet..." Bílá dáma k němu otočila svou prázdnou tvář. "Ano," řekl ron tiše. "To je jediný způsob... musí mě vzít..." "TO NE!" vykřikly Rose a Hermiona.
"Tohle jsou šachy!" vyštěkl Ron. "Musí se něco obětovat! popojdu dopředu a ona mě vezme, ale ty budeš mít možnost dát králi mat, Rose!"
"Ale-"
"Chceš se zbavi Snapea, nebo ne?"
"Rone-"
"Podívej, jestli si nepospíšíš, bude Kámen jeho!" Nic jiného se nedalo dělat. "Připraveni?" zvolal Ron, bledý v obličeji, ale rozhodnutý. "Takže já jdu - a až vyhrajete, ne abyste se tu zdržovaly!"
Postoupil dopředu a bílá dáma se na něj vrhla. Zasadila mu kamennou paží důkladnou ránu do hlavy a Ron se zhroutil. Hermiona vykřikla, ale zůstala stát na místě - a bílá dáma odvlekla Rona z šachovnice.
Rose se třásla kolena, postoupila však o tři pole doleva. Bílý krá si sundal korunu a hodil ji Rose k nohám. Zvítězili. Šachové figury se jim ukloniy a ustoupily, aby mohly Rose s Hermionou projít.
"Ale co když je..." "Ron bude v pořádku," prohlásila Rose pevně, aby přesvědčila sama sebe. "Co myslíš, že nás čeká teď?"
"Už jsme měli tu čest s kouzlem profesorky Prýtové - to bylo Ďáblovo osidlo - klíče určitě očarova Kratiknot - McGonagallová proměnila šachové figury, aby byly živé - takže ještě profesor Quirrell a Snape." "To se máme na co těšit," prohlásila Rose a její hlas ironií přímo přetékal.
Dorazily k dalším dveřím. "Můžeme dál," řekla Hermiona a otevřela dveře. V okamžiku, kdy to udělala, ucítily taková puch, že jim až slzely oči. Přidržely si hábity před obličejem a uslzenýma očima spatřily na zemi ležícího trolla, ještě většího, než byl ten, kterého přemohli v předvečer Všech svatých.
"To jsem ráda, že s tímhletím zápasit nemusíme," poznamenala Rose, když obezřetně přeskočily jednu z jeho obrovských nohou. "Prosím tě, pojď, tady se nedá dýchat.
Otevřely další dveře. Obě se bály otevřít oči, když to však udělaly, nic děsivého tam nebylo. Byl tam jen stolek, na kterém bylo sedm lahví.
"Tohle si určitě vymyslel Snape," řekla Rose. "Co máme dělat?" Překročily práh - a ve dveřích za nimi okamžitě vyšlehly plameny. Nebyl to však obyčejný oheň, tenhle měl nachovou barvu. Současně vyšlehly i černé plameny ve dveřích, které vedly dál. Byly v pasti.
"Podívej!" Hermiona uchopila svitek papíru, jenž ležel vedle lahví. Rose jí nahlížela přes rameno a četla:
Od této chvíle tě čeká jen nebezpečí,
dvě z nás ti pomohou - ta menší či ta větší.
Jedna ze všech ti umožní pokračovat,
druhá tě vrátí zpátky a musíš začít znova.
Jen víno z kopřiv dvě z nás lahví mají v sobě,
ze tří-li upiješ, octneš se v černém hrobě.
Vyber si, nechceš-li na věky zůstat tady,
a abys uspěl spíš, dáme ti čtyři rady:
Za prvé, i když jed se přiznat barvu bojí,
nalevo od vína vždy aspoň jeden stojí.
Za druhé, liší se láhve na konci řady,
na cestě dopředu však od nich nechtěj rady.
Za třetí, vždycky sic odlišnou míru mají,
obr ni trpaslík jed ale neskrývají.
Za čtvrté, ta druhá zprava i zleva tají,
obě dvě stejnou chuť, byť odlišné se zdají.

Hermiona si hlasitě oddechle a Rose ke svému úžasu zjistila, že se usmívá: ona sama by v tu chvíli udělala cokoli, jen tohle ne.
"Výborně,ů řekla Hermiona. "Tohle nejsou žádná kouzla, nýbrž logika. Spousta těch největších kouzelníků neměla v hlavě ani za mák logiky: ti všichni by tu uvázli navždy.
"Ale my tu uvázneme taky, nebo snad ne?" "To víš, že ne," řekla Hermiona. "všechno co potřebujeme, je na tomhle papíru. Sedm lahví: ve třech je jed: ve dvou je víno: jedna nás bezpečně provede černým ohněm a jedna nás vrátí zpátky tím nachově rudým." "Ale jak poznáme, kterou máme vypít?" "Počkej minutku."
Hermiona si papír přečetla několikrát za sebou. "Už to mám," prohlásila. "Ta nejmenší nás provede černým ohněm - dál za Kamenem."
Rose si prohlížela malou lahvičku. "V té je dost tam pro jednu z nás," řekla. "Je v ní sotva doušek." Podívaly se na sebe. "A která tě vrátí zpátky?" Hermiona ukázala na kulatou láhev na konci řady.
"Tu vypij ty," řekla Rose. "Vem Rona, v místnosti s klíči si vemte koště - s ním se dostanete padacími dveřmi a kolem Chloupka - a pak jděte rovnou do sovince a pošlete Hedviku Brumbálovi. Já se pokusím Snapea chvíli zdržet, ale měřit se s ním opravdu nemůžu."
"Ale Rose - co když je s ním Ty-víš-kdo?"
"Tak mu pořádně vynadám za to, že mi zabil rodiče," řekla Rose. "A navíc - už jednou jsem měla štěstí, ne?" ukázal na svou jizvu Rose.
Hermiona Rose objala. "Rose, jsi velká čarodějka, abys věděla," řekla. "Nejsem tak dobrá, jako ty," odpověděla Rose. "?! Jenom knížky! A to jsem si myslela, že jsem chytrá! Jsou důležitější věci - přátelství, srdečnost a... prosím tě, Rose, dávej na sebe pozor!"
"Vypij to první," řekla Rose a Hermiona se lektvaru důkladně napila. "Rychle běž, než to přestane působit."
"Mnoho štěstí - dávej na sebe pozor..."
"BĚŽ!"
hermiona se otočila a prošla nachovými plameny. Rose se zhluboka nadechla a uchopila nejmenší lahvičku. Potom se otočila k černým plamenům a lahvičku vyprázdnila. Postavila ji zpátky a vykročila: dodala si odvahy a viděla, jak ji olizují černé plameny, ale nic necítila. A pak byla náhle na druhé straně, v poslední komnatě.
Někdo tam už byl, ale nebyl to Snape. Dokonce to nebyl ani Voldemort.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama