Půlnoční souboj

7. května 2012 v 17:09 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Ve čtvrtek měly začít hodiny létání - a Nebelvír a Zmijozel je budou mít dohromady.
"To je typické," pronesla Rose ponuře. "Právě na tohle jsem se nejvíc těšila a teď abych ze sebe dělala na koštěti cvoka Malfoyovi před očima." "Ještě nemůžeš vědět, jestli ze sebe uděláš cvoka," řekl Ron rozvážně. "Já vím, že Malfoy se věčně vychloubá, jak je ve famfrpálu dobrý, ale vsadím se, že jsou to jen řeči."
U snídaně donesla velká sova pálená Nevillovi malý balíček od babičky. Rozrušeně ho otevřel a ukázal všem skleněnou kouli velikou jako kulička na hraní, která se zdála být plná bílého kouře.
"To je pamatováček!" vysvětlil jim. "Babička ví, že jsem zapomětlivý - tahle koule vám řekne, když jste něco zapoměli udělat. Prostě ji takhle stisknete a když zčervená - hmm..." Protáhl obličej, protože Pamatováček se rozzářil až do ruda, "tak jste něco zapoměli..."

Toho odpoledne o půl čtvrté seběli Rose, Ron a ostatní žáci Nebelvíru po hlavním schodišti na první hodinu létání. Žáci ze Zmijozelu už byli na místě, stejně jako dvacet košťat vyrovnaných v úhledných řadách na zemi.
Mezitím dorazila i jejich učitelka, madame Hoochová. Měla krátké šedé vlasy a žluté oči jako jestřáb. "Nač ještě čekáte? Každý se postavte k jednomu koštěti. Natáhněte pravou ruku a položte ji na koště," vysvětlovala madame Hoochová, "a křikněte Vzhůru!"
"Vzhůru!" vykřikli všichni.
Rose koště okamžitě vklouzlo do ruky, bylo však jedno z mála, které to udělalo. Hermionino koště se prostě převalovalo na zemia to Nevillovo se vůbec nepohnulo.
Pak jim madame Hoochová ukázala, jak mají na koštěti sedět, aby z nich nesklouzli, chodila podél řad a ukazovala jim, jak je mají držet. Rose i Rona potěšilo, když řekla Malfoyovi, že to celá léta dělal špatně.
"Až zapískám, pořádně se odrazíte nohama od země," řekla madame Hoochová. "Držte svá košťata rovně, vyleťteněkolik stop vzhůru a pak se mírně nakloňte dopředu a sneste se dolů. Takže až zapískám - tři - dva..."
To už však Neville byl ve vzduchu. Odrazil se příliš a letěl stále výš a výš." "Zpátky chlapče!" křikla na něj madame Hoochová, Neville však letěl vzhůru jako zátka vystřelená z lahve. Rose viděla Nevillův vystrašený obličej, jak se pod ním palouk zmenšuje, jak klouže z koštěte a...
ŽUCH! zazněl temný zvuk pádu, něco ošklivě prasklo a Neville ležel v trávě, tváří dolů, jako hromádka neštěstí. Madame Hoochová se k němu skláněla, v obličeji stejně bledá jako on.
"Zlomené zápěstí," slyšela ji Rose zamumlat. "No tak, chlapče, to bude dobré, vstávej. Odvedu tě na ošetřovnu."
Pak se obrátila k ostatním žákům. "Žádný z vás se ani nehne, než toho chlapce odvedu! Necháte košťata tam, kde jsou, nebo vyletíte z Bradavic dřív, než řeknete famfrpál. Tak pojď, drahoušku."
Neville odkulhal pryč s madame Hoochovou. Jakmile byli z doslechu, Malfoy se nahlas rozchechtal. "Viděli jste, jak se ten nekňuba tvářil?" Ostatní ze Zmijozelu se připojili. "Zavři zobák, Malfoyi," vyjela na něj Rose, ale ten ji ignoroval. Zaujalo ho něco v trávě. "Podívejte se!" vykřikl a chňapl po něčem, co leželo na zemi. "To je přece ten nesmysl, co Longbottomovi poslala jeho bábina."
"Dej to sem, Malfoyi," vyzvala ho Rose klidně. naráz všichni zmlkli a dívali se na ně. Malfoy se nepěkně ušklíbl. "Myslím, že ho nechám někde, kde by si ho Longbottom mohl vyzvednout - co třeba někde na stromě?"
"Dej to sem!" vřískla Rose, to už se ale Malfoy vznášel pár metrů ve vzduchu. "Tak si pro něj pojď, Potterová!"
Rose uchopila své koště. "Ne!" zaječela Hermiona. "Madame Hoochová říkala, že se nesmíme ani hnout - dostaneš nás všechny do maléru."
Rose si jí nevšímala. Nasedla na koště, odrazila se jak nejvíc mohla, a pak už se řítila vzhůru, rezavé vlasy jí vlály a pročesával jí je vítr. Potom si v návalu divoké radosti uvědomila, že něco umí, aniž by ji to někdo musel učit. Bylo to snadné - bylo to úžasné! Trochu koště nadzvihla, aby se dostala ještě výš, a zdola slyšela Ronovo obdivné zavýsknutí.
Otočila koště a octla se Malfoyovi tváří v tvář. Malfoy se tvářil ohromeně.
"Dej to sem!" křikla Rose. Malfoy se však jen posměšně ušklíbl. "Tady není žádný Crabbe ani Goyle, aby tě tahali z bryndy, Malfoyi," řekla Rose.
"Tak si ji chyť, jestli to dokážeš!" křikl Malfoy, vyhodil skleněnou kouli vysoko do vzduchu a vyrazil zpátky dolů.
Rose jako ve zpomaleném záběru viděla, jak se koule zastavuje ve vzduchu a začíná padat. Nahnula se dopředu, namířila koště násadou dolů a řítila se střemhlav za koulí. Natáhla ruku a pouhou stopu nad zemí kouli zachytila, právě včas, aby ještě vyrovnala své koště, a pak už měkce přistála na trávníku. Pamatováčka tiskla pevně v dlani.
První k ní přiběhl Ron a jásal: "Tohle až se dozví celá škola! Holka to natřela Malfoyovi! Rose Potterová leté lépe než Malfoy!" Rose pohlédla na Malfoye, ten stál s kamennou tváří u Zmijozelské koleje. Rose se smála Ronovým poznámkám, ale když uslyšela známý hlas, smích ji rychle přešel.
"ROSE POTTEROVÁ!"
Přes palouk k nim běžela profesorka McGonagallová. Rose se třásla po celém těle a Malfoy vypadal, jakoby měl právě druhé vánoce.
"Nikdy - za celou tu dobu, co jsem v Bradavicích..." Profesorkou McGonagallovou to tak otřáslo, že se málem nezmohla na slovo, a brýle se jí rozlíceně blýskaly, "... jak jste se opovážila... vždyť jste si mohla srazit vaz..."
"Ona za to nemůže, paní profesorko..."
"Vy mlčte slečno Patilová..."
"Ale když Malfoy..."
"To stačí, pane Weasley. Potterová, pojďte se mnou."
Rose ještě zahlédla, jak vítězoslavně se tváří Malfoy a celá Zmijozelská kojel s ním, když sama strnule vykročila k hradu za profesorkou McGonagallovou. Bylo jí jasné, že ji vyloučí. Profesorka McGonagallová pochodovala vpřed a na Rose se ani neohlédla. Musela klusat, aby jí stačila. Takže všechno zkazila - v Bradavicích neobstála ani dva týdny a za pár minut už bude balit. Co asi řeknou Dursleyovi, až se objeví ve dveřích?
Profesorka McGonagallová pořád neřekla ani slovo. Otevírala jedny dveře po druhých, rázně pochodovala po chodbách a Rose nešťastně klusala za ní. Nakonec zůstala stát před jednou z učeben. Otevřela dveře a strčila hlavu dovnitř. "Promiňte, profesore Kratiknote, mohl byste mi na chvíli půjčit Wooda?"
Wooda? pomyslela si zmateně Rose. Že by se tak jmenovala rákoska, kterou jí hodlá profesorka McGonagallová potrestat?
Ukázalo se však, že Wood je z masa a kostí, student pátého ročníku, který rozpačitě vyšel z učebny.
"Pojďte se mnou, oba dva," vybídla je profesorka McGonagallová a šli chodbou dál. Wood si Rose jen zvědavě prohlížel.
"Pojďte sem," profesorka McGonagallová je zavedla do prázdné třídy, až na Protivu, který psal na tabuli sprostá slova. "Vypadni, Protivo!" vyjela na něj a tan vyběhl ven. Profesorka za ním zavřela dveře a otočila se k Rose a Woodovi.
"Potterová, tohle je Oliver Wood. Woode, našla jsem vám chytačku." Wood se nezatvářil zamteně, ale radostně. "To myslíte vážně, profesorko?" "Naprosto vážně," řekla profesorka McGonagallová břitce. "Ta dívka to má v sobě. V životě jsem nic takového neviděla. Opravdu jste letěla poprvé, Potterová?"
Rose jen mlčky přikývla. Neměla zdání, oč jde, ale nevypadalo to, že by ji chtěli vyloučit.
"Letěla střemhlav padesát stop a pak chytila tu věc do ruky," vysvětlovala profesorka McGonagallová. "A vyvázla bez jediného škrábnutí! To by nedokázal ani Charlie Weasley." Wood se tvářil, jakoby se mu naráz splnily všechny jeho sny.
"Už jsi někdy viděla hrát famfrpál, Potterová?" zeptal se vzrušeně. "Wood je kapitán nebelvírského týmu," vysvětlila profesorka McGonagallová.
"Musíme sehnat pořádné koště, paní profesorko. Řekl bych Nimbus Dva tisíce nebo Zameták Sedm." "Promluvím s profesorem Brumbálem, jestli bychom mohli porušit to pravidlo o prvním ročníku. Pánbůh ví, že letos potřebujeme lepší družstvo. V tom posledním zápasu nás Zmijozel doslova převálcoval. Několik týdnů jsem se Severusi Snapeovi nemohla podívat do tváře."
Profesorka McGonagallová přes brýle na Rose přísně pohlédla.
"Doufám, že uslyším, jak usilovně trénujete, Potterová, nebo si to rozmyslím a potrestám vás." Potom se náhle usmála. "Váš otec by byl určitě hrdý. On sám hrál famfrpál výborně," řekla.

"Ty si děláš legraci"
Seděli u večeře a Rose právě Ronovi pověděla, co se stalo. "Chytače?" řekl. "Ale prváci... budeš nejmladší chytačka za..." "Za celé století," doplnila ho Rose. "Wood mi to řekl."
"Příští týden začnu trénovat," oznámila Rose. "Ale nikomu ani slovo! Wood chce, aby to zůstalo v tajnosti." Ron jen přikývl a pořád hleděl na Rose, která se tomu už začala smát.
V tu chvíli vešli do místnosti Fred a George Weasleyovi a když Rose spatřili, sedli si vedle ní a Rona. "Výborně Rose, Wood nám všechno řekl. My za kolejní družstvo hrajeme také - jsme odrážeči."
"Řeknu ti, že letos ten pohár určitě vyhrajeme. Máme skvělé družstvo. Wood málem nadskakoval radostí, když nám o tobě vykládal. Ale teď už musíme jít. Lee Jordan si myslí, že objevil novou tajnou cestu z hradu. Tak nashle!"
Sotva dvojčata odešla, objevil se někdo mnohem méně vítaný: Malfoy a po jeho boku Crabbe s Goylem.
"Ještě jsi přišla na večeři, potterová? A v kolik hodin ti jede vlak zpátky k mudlům?"
"Teď, když jsou s tebou tvoji dva malí kamarádíčkové si nějak troufáš, Malfoyi," odsekla Rose. "S tebou si to vyřídím sám, kdykoli budeš chtít," prohlásil Malfoy. "Třeba hned dnes večer. Dáme si kouzelnický souboj - jenom hůlky. Co říkáš? Ty jsi o kouzelnickém souboji nejspíš ještě neslyšela, že?"
"Samozřejmě že slyšela," otočil se k nim Ron. "Já budu její sekundant, a kdo tvůj?" Malfoy se podíval na Crabbe a Goyla, jakoby posuzoval, kdo z nich je lepší.
"Crabbe," usoudil nakonec. "vyhovuje ti půlnoc? Sejdeme se v Pamětní síni, ta je vždycky otevřená."
Když pak odešel, Ron a Rose se podívali jeden na druhého. "Co je to kouzelnický souboj?" zeptala se nejistě Rose. "A co znamená, že jsi můj sekundant?"
"Sekundant by tě měl vystřídat, až budeš po smrti," řekl Ron ledabyle a konečně se pustil do studeného pudinku. Rose na něj zůstala hledět s otevřenou pusou. Když si toho všiml, rychle dodal: "Ale lidé přicházejí o život jen při opravdových soubojí, rozumíš. Ty a Malfoy budete jeden na druhého nanejvýš sršet jiskry." To Rose uklidnilo.
"Promiňte," ozval se něčí hlas. Byla to Hermiona Grangerová. Obrátila se na Rose a řekla: "Já za to opravdu nemůžu, ale slyšela jsem, o čem jste s Malfoyem mluvili..." "Vsadím krk, že za to můžeš," zamumlal Ron. ..." a nesmíš se toulat v noci po škole, uvědomuješ si vůbec, co by se stalo, kdyby vás chytili?" "Dobrou noc," řekl Ron Hermioně a ta naštvaná odešla.

Bylo už půl dvanácté a Ron s Rose chtěli odejít, když náhle někdo rozsvítil lampu. "Ty!" vybuchl Ron vztekle. Byla to opět Hermiona, celá zamračená. "Málem jsem to řekla tvému bratrovi Percymu, je přece prefekt, ten by vám to zarazil." Rose jen nevěřícně koukala, jak někdo může být tak vlezlý.
"Prosím tě, pojď," řekla Ronovi. Zatlačila na podobiznu Buclaté dámy a prolezla otvorem.
Hermiona se však nemínila tak snadno vzdát. Prolezla za nimi otvorem a syčela na oba jako rozčilená husa. "Běž pryč!" okřikl ji Ron. "To půjdu, ale varovala jsem vás. Však vi na mě vzpomenete zítra na zpáteční cestě ve vlaku. Oba dva jste tak..." Už se ale nedozvěděli jací jsou. Podobizan Buclaté dámy se totiž zavřela a smaotná Buclatá dáma tam nebyla, aby Hermionu pustila dovnitř.
"Půjdu s vámi," řekla.
"To tedy nepůjdeš."
"Myslíte, že tady budu čekat, až mě Filch chytí? Jestli nás najde všechny tři, řeknu mu pravdu - snažila jsem se vás zastavit, ale vy jste mě neposlouchali."
"Tak drzou holku jsem ještě neviděl," řekl Ron.
"Kuště, oba dva!" přerušila je Rose. "Něco jsem zaslechla.
Na zemi ležel Neville. byl stočený do klubíčka a tvrdě spal. Když je zaslech, vzbudil se a vděčně se na ně podíval. "Díkybohu, že jste mě našli! Zapoměl jsem heslo, jsem tu už několik hodin a..." "Heslo je Prasečí rypák, ale teď ti stejně nebude nic platné, protože Buclatá dáma si někam vyrazila."
"Co tvoje ruka?" zeptala se Rose. "Je v pořádku," řekl Neville a ukázal jim ji.
"Totiž - my teď musíme jít Neville a..." "Nenechávejte mě tu! Prosím!" žadonil Neville. "Tak dobře, pojď s námi, ale buď potichu."
Když došli do Pamětní síně, bylo už dvanáct a pět minut a Malfoy stále nikde. Najednou uslyšeli kroky a hlas. Byl to Filch. Všichni vzali nohy na ramena a utíkali co nejdál mohli. Když už si mysleli, že ho setřási, ozval se jeho hlas znovu. Tentokrát byli v pasti. Stáli v chodbě a jejich jediná šance byly dveře. Rose stiskla kliku a zjistila, že jsou zamčené.
"Ustupte," vyzvala je Hermiona a všichni ji poslechli. "Alohomora!" řekla Hermiona s hůlkou namířenou na dveře a ty se otevřely. Všichni se rychle nasoukali dovnitř a poslouchali, dokud Filchovy kroky neustaly. Pak se konečně podívali, kde to vlastně jsou.
Díval se na ně obrovský tříhlavý pes. Všichni vzali nohy na ramena a udýchaní dorazili do nebelvírské společenské místnosti.
"Tak abyste věděli, já si jdu lehnout, než vás zase napadne nějaký pitomý plán, jak se nechat zabít, nebo hůř: vyloučit!" oznámila Hermiona a panovačně odkráčela do své ložnice. "Měla by si ujasnit, co je důležitější," poznamenal Ron a šel si taky lehnout. Rose zůstala stát uprostře Společenské místnosti jen s Nevillem, který se pořád ještě celý třásl. "To bude dobré Neville, máme štěstí, že se nic vážného nestalo," řekla Rose, povzbudivě se na něj usmála a šla si taky lehnout.
Hermiona jim ještě stihla oznámit, že pes stojí na pdacích dveřích a Rose se nejspíš dovtípila, kde může onen ušmudlaný balíček z trezoru číslo sedm set třináct být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:15 | Reagovat

:))

2 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:16 | Reagovat

Pokračuj. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama