Učitel lektvarů

6. května 2012 v 18:58 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
"Támhle je!" "Kde?" "Vedle toho kluka s rudými vlasy." "Vidělas jí do tváře?" "Viděls tu jizvu?"
Od chvíle, kdy Rose ráno vyšla z ložnice, nepřestávala kolem sebe slyšet šuškání. Někteří studenti si dokoce stoupali na špičky, aby ji mohli zahlédnout, nebo se otáčeli s vyvalenýma očima a šli chodbou nazpátek, jen aby ji mohli potkat. Rose si moc přála, aby to nedělali. Sama se potřebovala soustředit na to, aby našla správnou učebnu. V Bradavicích bylo totiž sto čtyřicet dva schodišť, která neustále měnila svůj směr. Třeba v pátek vedlo jedno schodiště úplně jinam, než ve středu.
Jediný duch, který studentům vždy ochotně pomohl byl skorobezhlavý Nick, ale potkat na chodbě strašidlo Protivu, když už tak jdete pozdě bylo to nejhorší, co se vám mohlo stát. Věčně po studentech něco hátel, nebo jim dělal jiné naschvály.
Ještě horší než Protiva - pokud to vůbec bylo možné - byl školník Argus Filch. Měl kočku, které říkal paní Norrisová, takové vychrtlé, špinavě hnědožluté stvoření s vypoulenýma očima jako dvě lampy, stejnýma, jako měl školník. Paní Norrisová hlídkovala na chodbách sama a pokud jste před ní porušili školní řád, bleskurychle zmizela a za dvě vteřiny už tu stál udýchaný Filch. Ten se uměl objevit nenadále jako duchové a všichni studenti jeho i paní Norrisovou ze srdce nenáviděli. Většina z nich si přála pořádně ji nakopnout.
Když už jste konečně našli učebnu, byly tu ještě samotné hodiny. Jak Rose zakrátko zjistila, čáry a kouzla obnášely daleko víc, než pouhé mávnutí hůlkou. Každou středu o půlnoci museli dalekohledy zkoumat noční oblohu a učit se názvy různých hvězd a pohyby planet. Třikrát týdně chodili do skleníku vzadu za hradem a pod vedením obtloustlé malé čarodějky, profesorky Prýtové, studovali bylinkářství.
Nejnudnějším předmětem byly dějiny čar a kouzel, jediný předmět, na který měli ducha. Profesor Binns prostě jednoho večera usnul a když se vzbudil a šel na vyučovací hodinu, své tělo nechal na místě. Profesor jednotvárně mumlal a žáci si zapisovali poznámky.
Profesor Kratiknot, který je učil kouzelné formule byl maličký hubený kouzelník, který se vždy musel postavit na hromádku knih, aby viděl přes stůl. Na první hodině si udělal seznam žáků, a když se dostal k Rosinu jménu, vzrušeně zapištěl a zmizel jim z očí.
Profesorka McGonagallová byla zase úplně jiná. Rose měla pravdu, když si říkala, že by nebylo dobré dostat se s ní do sporu. Byla přísná a chytrá, a sotva se při její první hodině posadili, řekla jim svoje: "K přeměňování patří některá z nesložitějších a nejnebezpečnějších kouzel, jakým se v Bradavicích budete učit. Každý, kdo by si při mých hodinách chtěl nějak zahrávat, půjde a už se nevrátí. Berte to jako první a poslední varování." Pak proměnila svůj psací stůl v prase a to zase ve psací stůl. Na všechny to udělalo obrovský dojem a nemohli se dočkat, až také začnou, brzy však zjistili, že potrvá ještě dlouho, než začnou měnit zvířata. Začínali tím, že dostali každý zápalku, aby se pokusili udělat z ní jehlu. Nikomu kromě Hermiony se to nepovedlo.
Předmět, na který se všichni těšili byla obrana proti černé magii. Ukázalo se však, že hodiny profesora Quirella jsou spíše legrační. Všude to páchlo česnekem a všichni tvrdili, že to má odehnat upíra, se kterým se profesor údajně setkal v Rumunsku.
Pátek se stal pro Rose a Rona významným dnem - poprvé se dostali včas na snídani do Velké síně, aniž by cestou jedinkrát zabloudili
"Co dnes máme?" zeptala se Rose Rona, zatímco si sypal cukr na vločkovou kaši. "Dvouhodinovku lektvarů společně se Zmijozelem," oznámil Ron. Rose se vytratil úsměv z tváře. Vzpoměla si na podivného profesora Snapea. A ještě k tomu tam bude ten protivný Malfoy. Vypadalo to, že si dvouhodinovku lektvarů vážně "užije."
V tu chvíli dorazila pošta. Rose už si zvykla na stovky sov, které při snídani vlítly do Velké síně a roznášely poštu, ale poprvé to byl pro ni šok.
Hedvika dosud nepřinesla Rose nic. Občas přiletěla, uždibla si něco ze snídaně a pak odletěla s ostatníma sovama. Tentokrát však upustila před Rose vzkaz a ta ho okamžitě otevřela.


Rose si půjčila brk od Rona a na druhou stranu naškrábala rychlou souhlasnou odpověď. "Mohl bych jít k Hagridovi s tebou?" zeptal se Ron. "Jasně," souhlasila s radostí Rose a byla ráda, že Hagrida představí Ronovi.
Měla vlastně štěstí, že se mohla těšit na čaj u Hagrida, protože dvouhodinovka lektvarů bylo to nejhorší, co Rose v Bradavicích do té chvíle potkalo.
Při slavnostní hostině na zahájení školního roku Rose postřehla, že se profesoru Snapeovi nezamlouvá. Na konci dvouhodinovky lektvarů zjistila, že se mýlila: ne že by se mu nezamlouvala - on ji prostě nenáviděl.
Hodiny lektvarů se konaly v neponurejší učebně na hradě. Byla tam větší zima, než nahoře a na policích byli v lahvích naložení všelijací živočichové i rostliny. Bylo to děsivé.
Stejně jako Kratiknot si i Snape pořídil seznam studentů a stejně jako Kratiknot se u Rosina jména zastavil. "Ano, ovšem," řekl tiše. "Rose Potterová. Naše nová - hvězda." Rose chtěla něco namítnout, ale Ron ji pod stolem kopl,a by radši nic neříkala, jestli nechce Nebelvír připravit o body.
"Vaším úkolem zde je zvládnout náročnou vědu lektvarů," začal. Spíš jen šeptal, než mluvil, studenti však slyšeli každé slovo - stejně jako profesorka McGonagallová si Snape dokázal bez námahy udržet ve třídě ticho. "Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla a čáry. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce jak uložit do zabroušených flakonů smrt - pokud ovšem nejste takové stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit."
Ve třídě zavládlo ticho. Hermiona seděla na okraji sedačky, jakoby za každou cenu chtěla co nejdřív dokázat, že ona tupohlavá není.
"Potterová!" vyvolal ji náhle Snape. "Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?" Počkat, o tom Rose přece četla! Podívala se na Hermionu, ta se horlivě hlásila. Pak si Rose najednou vzpoměla: "Uspávací prostředek. Je tak silný, že se mu říká Doušek živé smrti," odpověděla rychle Rose. Snape na ni chvíli hleděl a pak to zkusil znovu: "Kdybych vám řekl, ať mi přinesete bezoár, kde byste ho hledala?" Hermionina ruka vystřelila tak vysoko, jak jen to bylo možné, aniž by vstala z lavice. Tohle si ale Rose také pamatovala: "Bezoár je kámen, který se nachází v žaludku koz a dokáže uchránit před většinou jedů." Snape se na ni zaraženě díval. Nejspíš nepočítal s tím, že to bude vědět a tak to ještě jednou zkusil: "Řekněte mi, Potterová, jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem," poručil. Díkybohu, tohle Rose také věděla. To už Hermiona vstala a natahovala ruku až ke stropu sklepení, Snape si jí však dále nevšímal. "Žádný. Jedná se o stejnou bylinu, které se taky říká oměj. Myslím ale, že Hermiona to taky ví, tak proč nevyvoláte ji?" zeptala se Rose. Několik studentů se zasmálo. Rose postřehla Seamusův pobavený pohled. Snapeovi se však její návrh ani trochu nelíbil. "Sedněte si," utrhl se Snape na Hermionu. "A co se vás týče, Potterová, za vaši drzost odečítám Nebelvíru jeden bod," ušklíbl se Snape.
S tím, jak hodina pokračovala, se pro nebelvírskou kolej věci nijak nezlepšily. Snape jim uložil namíchat jednoduchý lektvar na léčení vředů. Přecházel po místnosti ve svém dlouhém černém plášti a díval se, jak příprava lektvaru pokračuje. Našel něco špatného na každém, z vyjímkou Malfoye, který mu zřejmě padl do oka. Nevillovi se nějak podařilo roztavit Seamusův kotlík, až z něj zbyla jen pokroucená hrouda kovu, zatímco lektvar se roztekl po kamenné podlaze v učebně. Během tří vteřin stála celá třída na lavicích, až na Nevilla, který se samým zděšením snažil louži utřít, aby ho neviděl Snape a přitom mi naskákaly červené puchýře.
"Tupče!" utrhl se na něj Snape a jedním mávnutím hůlky rozteklý lektvar odstranil. "Určitě jste tam přidal dikobrazí ostny dřív, než jste kotlík odstavil z ohně!"
Neville tiše kňučel a puchýře mu naskakovaly už i na nose. "Odveďte ho na ošetřovnu," štěkl Snape na Seamuse. Pak došel k Rose a Ronovi, kteří pracovali hned vedle Nevilla.
"A vy Potterová, proč jste mu neřekla, ať tam ty ostny nedává? Myslela jste, že když on to zkazí, budete vypadat o to líp, že ano? Tím jste Nebelvír připravila o další bod."
To už bylo tak nespravedlivé, že Rose otevřela pusu a chtěla se bránit, ale Ron ji opět kopl pod stolem a tak radši zmlkla.
Když hodinu na to stoupali po schodech ze sklepení, Rose se cítila hrozně. Hned první týden připravila Nebelvír o dva body - ale proč ji Snape tak nenávidí?"

"Neber si to tak," řekl jí Ron. "Fredovi a Georgovi Snape taky pořád sráží body." To už seděli oba u hagrida a pili horký čaj, který jim Hagrid uvařil. Nabídl jim také griliášovy hrudky, na kterých si oba málem vylámali zuby, ale předstírali, že jim chutnají, a pověděli Hagridovi všechno o svých prvních vyučovacích hodinách.
Rose i Rona ohromě potěšilo, když Hagrid nazval Filche "ten starej syčák."
Rose vypravovala o dvouhodinovce u Snapea a Hagrid jí stejně jako Ron řekl, aby si s tím nedělala těžkou hlavu, protože Snape nejspíš ze studentů nemá rád vůbec nikoho.
"Mně to ale připadalo, že mě doopravdy nenávidí."
"Hlouposti!" řekl Hagrid. "Proč by tě nenáviděl?" Rose se nicméně zdálo, že se jí Hagrid při těch slovech nedívá zpříma do očí.
"A co tvůj bratr Charlie?" zeptal se Hagrid Rona. Rose napadlo, jestli schválně nezavedl řeč jinam. Ron mu začal vyprávět všechno o Charlieho práci s draky a Rose mezitím zvedla kus papíru, který ležel na stole. Byl to výstřižek z Deního věštce:
POSLEDNÍ ZPRÁVY O VLOUPÁNÍ U GRINGOTTOVÝCH
Vyšetřovatelé se nadále zabývají vloupáním u Gringottových 31. července, všeobecně připisovaným neznámému zlému černokněžníkovi nebo čarodějnici.

Skřetové z Gringottovy banky dnes znovu zdůraznili, že neznámý lupič si nic neodnesl. Trezor, který prohledal, totiž jeho vlastník právě toho dne vyprázdnil.

"Ale co tam bylo, vám neřekneme, takže do toho nestrkejte nos, pokud víte, co je pro vás dobré," uvedl mluvčí skřet banky dnes odpoledne.

"Hagride!" vykřikla Rose. "K tomu vloupání u Gringottových došlo na moje narozeniny! Mohlo se to stát zrovna když jsme tam byli!"
Tentokrát už nebylo pochyb. Hagrid se zcela jistě vyhnul jejímu pohledu. Jen něco zamručel a nabídl jim další griliášovu hrudku. Rose si zprávu znovu přečetla. Trezor, který prohledal, totiž jeho vlastník toho dne vyprázdnil. Hagrid toho dne vyprázdnil trezor sedm set třináct. Že by zloději pásli po malém ušmudlaném balíčku?
Když se pak Rose s Ronem vraceli k hradu, uvědomila si, že o žádné vyučovací hodině nemusela Rose uvažovat tak, jako o čaji u Hagrida. Že by Hagrid ten balíček vyzvedl právě včas? A kde je teď? Věděl snad Hagrid o Snapeovi něco, co jí nechtěl prozradit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 7. května 2012 v 22:14 | Reagovat

Wau.. :) :) Aspoň, že zdedila Lilin talent na elixíry. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama