V Krucáncích a Kaňourech

31. května 2012 v 18:04 | Tenebris |  Rose Potterová a Tajemná komnata
Život v doupěti se od života u Dursleyových lišil tolik, jak jen to bylo možné.. Dursleyovi chtěli mít všechno uklizené a uspořádané; u Weasleyových jste na každém kroku naráželi na něco podivného a neočekávaného. Ghúl v podkroví skučel a lomozil trubkami, kdykoli se mu zdálo, že je v domě moc ticho, a tlumené výbuchy z ložnice, kde spali Fred a George, všichni považovali za úplně normální věc. Ze všeho nejvíc však Rose na životě u Ronových rodičů udivovalo nikoli hromozící ghúl či výbuchy z pokoje dvojčat, nýbrž to, že všichniv domě ji zřejmě měli rádi.
V den, kdy jim u snídaně přišli dopisy z Bradavic se seznamem věcí, které bude druhý ročník potřebovat, se paní Weasleyová rozhodla, že brzy budou muset zajít na Příčnou ulici.
Téměř všechny knihy na seznamu napsal Zlatoslav Lockhart, známý spisovatel. Paní Weasleyová do něj byla blázen. Ron prohlásil, že obranu proti černé magii bude nakonec asi učit profesorka.
Přišel jim také dopis od Hermiony, se kterou se domluvili, kdy se sejdou na Příčné ulici.

Příští středu probudila paní Weasleyová všechny brzy ráno. Jakmile se nasnídali, všichni si oblékli kabáty. Paní Weasleyová sundala z krbové římsy květináč a nahlédla do něj.
"Zas už nám dochází, Arture," vzdychla. "Musíme dnes nějaký koupit... Takže - hosté mají přednost! Až po tobě, Rose, drahoušku!"
A podávala jí květináč.
Rose se na květináč nechápavě dívala. Připadal si jako blázen, když oči všech spočívaly na ní. Navíc nevěděla, co s tím květináčem má dělat.
"Ona ještě s Letaxem nikdy necestovala," vyhrkl Ron. "Promiň Rose, já na to zapomněl.
"Nikdy?" zeptal se pan Weasley. "Ale jak ses loni dostala na Příčnou ulici, aby sis mohla koupit věci do školy?"
"Jela jsem podzemní dráhou -"
"Vážně?" zeptal se pan Weasley dychtivě. "A měli tam ujíždějící schody? A jak vlastně -"
"Ne, Arture, teď ne," zarazila ho paní Weasleyová. "Prášek Letax je mnohem rychlejší, drahoušku, ale jestli jsi s ním ještě nikdy necestovala -"
"To bude v pořádku, mami," řekl Fred. "Napřed se podívej na nás, Rose."
Nabral si z květináče špetku lesklého prášku, přistoupil ke krbu a hodil ho do plamenů.
V krbu to mocně zahučelo, oheň najednou smaragdově zezelenal a vyšlehl ještě výš, než kolik Fred měřil: pak vkročil přímo do ohně a vykřikl: "Příčná ulice!"
George ho hned následoval a pan Weasley šel po něm.
"Dávej pozor, Rose, kdyby ses ztratila, jak bychom to vysvětlili tvojí tetě a strýcovi?" řekla s obavami s hlase paní Weasleyová.
"S tím si starosti nedělejte, jim to vadit nebude," ujistila ji Rose.
Rose si nabrala Letax a vstoupila do krbu. Oheň ji vůbec nepáli, ale jakmile otevřela pusu, okamžitě se nadechla spusty horkého popela.
"P-Příč-ná ulice," vykuckala ze sebe.
Měla pocit, jako by ji vcucla nějaké obrovská roura. Dlouhé vlnité rezavé vlasy jí vlály na všechny strany, ale oči měla Rose pevně zavřené. Přála si, aby to už konečně přestalo - a potom dopadla na studený kámen.
Opatrně se postavila. Byla úplně sama a neměla tušení, kde je. Věděla jen, že stojí v kamenném krbu, v místnosti, která vypadala jako velký a málo osvětlený obchod - ovšem z toho co tu prodávali, se sotva mohlo něco objevit v seznamech pro žáky bradavické školy.
Ve skleněné vitríně jen několik kroků od ní ležela na polštáři vyschlá lidská ruka, zakrvácený balíček karet a vytřeštěné skleněné oko. Ze stěn se šklebily zlověstně vyhlížející masky, na pultě ležela hromada lidských kostí a od stropu visely rezivé, špičaté nástroje. A co hůř, tmavá a úzká ulička, kterou Rose viděla přes zaprášenou výlohu, rozhodně nebyla Příčná ulice.
Čím dřív se odtud dostane, tím líp. Rose potichu zamířila ke dveřím a opatrně stiskla kliku. Dveře se se skřípotem otevřely a Rose vyšla z obchodu, rychle je za sebou zavřela a rozhlížela se kolem.
Stále ve špinavé uličce, ve které jakoby nebylo nic jiného než obchody zabývající se černou magií. Ten, ze kterého právě vyšla, Borgin & Burkes, vypadal ze všech největší, zato hned naproti byla nechutná výloha plná seschlých hlav, a o dva domy dál zahlédla velikou klec, ve které se to hemžilo obrovskými černými pavouky. Z neosvětleného vchodu dalšího domu ji pozorovali dva ošuntělí čarodějové a něco si šeptali. Rose honem zamířila pryč a doufala, že se jí podaří odtud dostat.
Podle starého dřevěného domovního znamení nad krámem, kde prodávali jedovaté svíce, zjistila, že je v Obrtlé ulici. Nijak jí to ale nepomohlo, vždyť o žádné takové v životě neslyšela. Domyslela si, že v krbu u Weasleyových nejspíš nemluvila dost zřetelně.
"Snad ses neztratila?" řekl jí nějaký hlas málem do ucha, až z toho nadskočila.
Před ní stála stará vrásčitá čarodějnice, v rukou podnos s něčím, co vypadalo děsivě -jako celé lidské nehty. Potměšile se na ni zašklebila, až jí bylo vidět zuby zarostlé meche,. Rose ucouvla.
"Ne, díky," vyhrkla. "Já jenom -"
"ROSE!" Prosím tě, co tady pohledáváš?"
Rose poskočilo srdce. V tu chvíli nadskočila i čarodějnice: celá hromada nehtů se jí sesypala na zem a ona zaklela. Dlouhými kroky se k nim blížila mohutná postava. Byl to Hagrid.
"Hagride!" vykřikla Rose s úlevou. "Já jsem se ztratila... ten prášek Letax..."
Hagrid odtáhl Rose od čarodějnice a vyrazil jí podnos z rukou. Její skřehotání je pronásledovalo celou cestu klikatou uličkou, dokud nevkročili do jasného slunečního světla. O kus dál Rose uviděla známou sněhobílou mramorovou budovu: Gringottovu banku. Hagrid ji zavedl rovnou do Příčné ulice.
"Courat po Vobrtlý, to je vo kejhák, Rose, to ti teda povím - a kdyby tě tam někdo zahlíd -"
"To už jsem pochopila," řekla Rose. "Ztratila jsem se. A co jsi tam vlastně dělal ty?"
"Sháněl sem něco proti žravejm slimákům," zabručel Hagrid. "Málem už nám ve škole zničili všecko zelí. Ty tu nejseš sama?"
"Jsem na návštěvě u Weasleyových, ale vypadla jsem ze špatného krbu..." vysvětlila Rose. "Musím je najít."
Vydali se společně ulicí.
"Jak to, žes mi nevodpověděla na žádnej dopis?" ptal se Hagrid, zatímco Rose klusala vedle něj. Vysvětlila mu, jak to bylo s Dobbym a Dursleyovými.
"Sakramentský mudlové," zavrčel Hagrid. "Kdybych to bejval věděl -"
"Rose! Rose! Tady jsme!"
Rose vzhlédla a uviděla Hermionu Grangerovou, jak stojí nahoře na bělostném schodišti Gringottovy banky. Rozběhla se k nim tak rychle, až za ní husté hnědé vlasy vlály.
"Nazdar Hagride... To je úžasné, ža vás oba zase vidím... Půjdeš ke Gringottovým, Rose?"
"Jakmile najdu Weasleyovi," řekla Rose.
"To nebudeš čekat moc dlouho," usmál se Hagrid.
Rose a Hermiona se ohlédli a uviděli, jak se k nim přeplněnou ulicí ženou Ron, Fred, George a pan Weasley.
"Rose!" supěl pan Weasley. "Tolik jsme doufali, že ses dostala jen o jeden krb dál... Molly se z toho div nezbláznila - hned tu bude taky."
"Kde ses vlastně dostala ven?" zeptal se Ron.
"Na Vobrtlý," řekl Hagrid nerudně.
"Paráda!" zajásali Fred a George dvohlasně.
"Tak tam nás nikdy nepustili," řekl Ron.
"A sakramentsky dobře věděli proč," odpověděl okamžitě Hagrid.
To už viděli paní Weasleyovou, jak se k nim tryskem řítí: jednou rukou mávala kabelkou a na druhé jí visela Ginny, která jí sotva stačila.
"Ach Rose... drahoušku... vždyť ses mohla octnout bůhvíkde -" Ještě pořád lapala po dechu.
"Tak já už bych šel," řekl Hagrid, kterému paní Weasleyová vděčně tiskla ruku. "Uvidíme se v Bradavicích," dodal a zamířil pryč.
Všichni se vydali nahoru po schodech Gringottovy banky.
Když pan Weasley spatřil Hermioniny rodiče, jak nejistě postávají u pultu a čekají, až je Hermiona představí, na tváři se mu rozzářil úsměv.
"Vždyť vy jste mudlové!" zaradoval se. "Na to se musíme napít! A co to máte? Ach tak, vy si měníte mudlovské peníze. Podívej se, Molly!" a ukazoval na bankovky, které paní Grangerová držela v ruce.
"Sejdeme se pak tady," řekl Ron zatímco přišli skřeti a Rose s Ronem nasedli každý do jiného vozíku, aby si mohli vybrat peníze ve svých trezorech.
Když si peníze vybrali, zamířili všichni do Krucánků a Kaňourů, kde se prodávaly učebnice. Rose se chtěla tento rok zaměřit na obranná kouzla, a tak si ještě kromě učebnic chtěla koupitnějakou knihu, ve které by se o nich psalo.
Když ale dorazlili před obchod, byl tam obrovský zástup čarodějek asi ve věku paní Weasleyové, který se snažil dostat dovnitř. Důvodem bylo velké oznámení vyvěšené z hořejších oken:

ZLATOSLAV LOCKHART
bude podepisovat svůj životopis
MÉ KOUZELNÉ JÁ
dnes od 12.30 do 16.30

"Takže ho uvidíme na vlastní oči!" vyjekla nadšeně Hermiona. "Vždyť napsal skoro všechny knihy, co máme na seznamu!"
Všichni proklouzli dovnitřa spatřili, jak se dlouhá řada vinula až do zadní části chrámu, kde Lockhart podepisoval své knihy.
Už stáli skoro u Zlatoslava Lockharta a paní Weasleyová lapala po dechu a pořád si urovnávala vlasy.
Kolem Lockharta byly všude jeho podobizny, které se na návštěvníky oslnivě usmívali. Živý Lockhart seděl uprostřed a na sobě měl světle modrý hábit, který dokonale ladil s jeho očima.
"Uhněte tady!" vyzval je nějaký fotograf. "Tohle je pro Denního věštce."
Zlatoslav Lockhart ho zaslech a zvedl hlavu. Uviděl Rona - a pak spatřil Rose. Chvíli se na ni upřeně díval a pak doslova vykřikl: "Vždyť to je Rose Potterová!"
Zástup se rozestoupil a začal vzrušeně šuškat. Lockhart se vrhl k Rose, chytil ji a přitáhl k sobě. Diváci začali tleskat. Rose zrudla v obličeji, jak jí Lockhart potřásl rukou před fotografem, který teď zběsile mačkal jeden snímek za druhým a zaplavoval Weasleyovy hustým dýmem.
"Usmívej se, Rose," vyzval ji Lockhart a vycenil svůj oslnivý chrup. "Ty a já si zasloužíme být na první stránce!"
Když její ruku konečně pustil, Rose se pokusila ustoupit zpátky k Weasleyovým, Lockhart jí však položil paži na ramena a přitiskl jí k sobě.
"Dámy a pánové!" pronesl zvučně. "Toto je výjmečná chvíle! A pro mě je příhodná k tomu, abych vám prozradil malé tajemství, které jsem si jistou dobu nechával pro sebe.
Když tadyhle Rose přišla dnes do Krucánků a Kaňourů, měla v úmyslu koupit si jen můj životopis - ten jí teď s potěšením a zdarma věnuji - neměla však ani tušení, že ji zakrátko čeká mnohem, mnohem víc než jen moje kniha, Mé kouzelné já. Jí i jejím spolužákům se totiž dostane mého opravdového kouzelného já. Ano, je mi nesmírným potěšením, že od září tohoto roku nastupuji v Bradavické škole Čar a kouzel místo učitele obrany proti černé magii!"
Návštěvníci začali jásat a tleskat a Rose právě dostala darem celé balení Lockhartových spisů. Rose se podařilo odpoutat ze sebe pozornost a nenápadně se vrátila k Weasleyovým. Všechny knihy od Lockharta dala Ginny do kotlíku.
"Vezmi si je," řekla. "Já si je koupím -"
"Tohle jsis užila, že Potterová?" pronesl hlas, který Rose okamžitě poznala. Napřímila se a octla se tváří v tvář Dracu Malfoyovi.
"Naše slavná Rose Potterová," řekl Malfoy. "Nemůže si zajít ani do knihkupectví, aniž by se dostala na hlavní stránku novin."
"Nech ji na pokoji Malfoyi!" řekla Ginny. Bylo to vůbec poprvé, co před Rose promluvila a brobodávala Malfoye nenávistným pohledem.
Hermiona a Ron se k nim protlačili, každý se stohem Lockhartových knih v náručí.
"No ne, to jsi ty," řekl Ron a podíval se na Malfoye jako na něco nechutného. "Vsadím se, že tě překvapilo, když jsi tu Rose uviděl, co?"
"Daleko víc mě překvapilo, že vidím tebe v nějakém obchodě, Weasley," oplatil mu Malfoy. "Počítám, že tvoji rodiče teď budou měsíc o hladu, aby to všecko zaplatili."
Ron hodil své knihy do kotlíku a vykročil k Malfoyovi, ale Rose a Hermiona ho chytily za bundu a zadržely ho.
"Rone!" okřikl ho pan Weasley a prodíral se k nim i s Fredem a Georgem. "Co to děláš? Pojďte ven, tady je to jako v blázinci."
"Ale, ale - to je přece Artur Weasley!"
To řek pan Malfoy. Stál tu s rukou na Dracově rameni a šklebil se stejně povýšeně jako jeho syn.
"Dobrý den, Luciusi," kývl chladně pan Weasley.
"Slyšel jsem, že teď máte na ministerstvu spoustu práce," řekl pan Malfoy. "Všechny ty domovní prohlídky... Doufám, že vám alespoň platí přesčasy?"
Sáhl do Ginnyina kotlíku a ze všech přepychových Lockhartovýše knih, které v něm měla, vytáhl velice starý a velice ohmataný Úvod do přeměňování pro začátečníky.
"I když spíš ne," pokračoval. "Povězte mi, co z toho máte? Vždyť jste všem kouzelníkům pro ostudu a ani vám za to slušně neplatí."
"Máme velice odlišný názor na to, co je kouzelníkům pro ostudu, Malfoyi," řekl.
"Zřejmě ano," prohlásil pan Malfoy a sklouzl bledýma očima na mažele Grangerovi, kteří všemu úzkostně přihlíželi. "S kým vy se nestýkáte, Weasley... a to jsem myslel, že vaše rodina už hlouběji klesnout nemůže -"
V tom Ginnyin kotlík vyletěl do vzduchu, pan Weasley se vrhl na pana Malfoye a srazil ho pozpátku do police s knihami, a vzápětí se jim všem vysypaly na hlavy celé tucty kouzelných knih. Fred nebo George zaječeli: "Jen mu dej, tati!", zatímco paní Weasleyová křičela: "Ne, to ne, Arture!" A dav se zmateně vrhal nazpátek a porážel přitom další regály. "Pánové, prosím vás - prosím vás!" vykřikoval prodavač a potom všechny překřičel. "Rozejděte se! Slyšíte, rozejděte se -"
To už se k nim záplavou knih prodíral Hagrid. Během okamžiku od sebe pana Weasleyho a pana Malfoye odtrhl: pan Weasley měl rozbitý ret a pan Malfoy dostal do oka Encyklopedií jedovatých hub. Ještě pořád držel v ruce Ginnyinu starou učebnici přeměňování. Teď ji hodil po ní a v očích mu zlověstně zablesklo:
"Tady máš tu svou knížku, holčičko - to je to nejlepší, co ti tvůj otec může dát -"
Vykroutil se z Hagridova sevření, kývl na Draca a povznešeně vyšel z knihkupectví.
"Měl ste se na něj vykašlat, Arture," řekl Hagrid a málem zvedl pana Weasleyho do vzduchu, jak mu urovnával hábit. "Sou zkažený do morku kostí, celá ta jejich famílie, a všichni to vědí. Žádnej Malfoy nestojí za to, aby ho někdo poslouchal. Mají tu špatnost v sobě už vod narození. Tak poďte - pudeme radši pryč."
Rose si ještě rychle koupila knihu Obranná kouzla a jak je použít a všichni se vydali ke dveřím. Prodavač se tvářil, jako by jim chtěl v odchodu zabránit: sahal však Hagridovi sotva po pás a zřejmě si to rozmyslel. Spěšně se vydali Příčnou ulicí: Grangerovi se dosud třásli strachy a s paní Weasleyovou lomcoval vztek.
"Opravdu dáváš svým dětem skvělý příklad... prát se na veřejnosti... co si jen musel pomyslet Zlatoslav Lockhart..."
"Ten z toho měl radost," řekl Fred. "Copak jsi ho neslyšela, když jsme odcházeli? Ptal se toho chlápka z Denního věštce, jestli tu rvačku dokáže přidat do svého článku - říkal, že to všechno je reklama."
Cestou zpátky ke krbu u Děravého kotle, odkud se Rose, Weasleyovi a jejich nákupy měli s pomocí letaxu vrátit do Doupěte, byli všichni ale dost zaražení. Rozloučili se s Grangerovými, kteří z hostince měli odejít mudlovskou ulicí na opačné straně. Pan Weasley se jich ještě začal vyptávat, k čemu jsou autobusové zastávky, ale když viděl, jak se paní Weasleyová tváří, honem toho nechal.
Rose si nabrala do hrsti Letax. Její oblíbený způsob cestování to rozhodně nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarcoQ MarcoQ | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:02 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama