V předvečer Všech svatých

8. května 2012 v 17:11 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Další den u snídaně nemohl Malfoy uvěřit svým očím, když viděl, že Rose a Ron jsou ještě pořád v Bradavicích. Vypadali sice unaveně, ale byli v té nejlepší náladě. Oba dva totiž cestou do Velké síně dospěli k názoru, že setkání s tříhlavým psem bylo báječné dobrodružství. Rose mezitím Ronovi pověděla všechno o balíčku, který Hagrid vyzvedl z trezoru u Gringottových a oba si teď lámali hlavu, co v něm asi může být, když ho střeží tříhlavá bestie.
"Buď je to něco opravdu cenného, nebo opravdu nebezpečného," usoudil Ron. "A nebo taky obojí," mínila Rose. S určitostí ale věděli, že onen záhadný předmět je dlouhý asi dva palce, to jim bylo ovšem k ničemu.
Nevilla ani Hermionu nezajímalo, co pes vlastně hlídá. Nevillovi záleželo jen na tom, aby už se s ním nemusel setkat. Hermiona teď odmítala s Rose i s Ronem mluvit, byla ovšem tak panovačný vševěd, že oba v tom viděli výhodu navíc.
Ve chvíli, kdy se do síně vlétly sovy s poštou, pozornost na sebe upoutal dlouhý balíček, který neslo šest sov. Kupodivu přistál před Rose, která si hned všimla vzkazu, který byl k balíčku připnutý. Na vzkaz se podívala jako první.


Rose ještě stěží dokázala skrýt svou radost, když ten vzkaz podávala Ronovi. "Nimbus Dva tisíce!" zasténal Ron závistivě. "Tak na ten jsem ještě ani nesáhnul."
Spěšně opustili síň, aby ještě mohli koště v ústraní rozbalit, na chodbě jim však cestu zkřížil Malfoy, Crabbe a Goyle. Malfoy vytrhl Rose balík z ruky a ohmatal ho.
"Je v něm koště," řekl a hodil ho Rose zpátky, v obličeji směs žárlivosti a zášti. "Tak z tohohle se už nevykroutíš, Potterová: prváci košťata mít nesmějí." Ron už se neovládl a řekl: "A není to jen tak ledajaké koště," prohlásil, "je to Nibus Dva tisíce. Co jsi říkal, že máš doma Malfoyi? Kometu Dva šedesát?" zašklebil se Ron. "Komety sice vyhlížejí náramě, ale taková třída jako Nimbus to není."
To se už ale objevil profesor Kratiknot a Malfoy toho hned využil. "Potterové někdo poslal koště, pane profesore." "Ano, ano, vím to. Profesorka McGonagallová už mi vysvětlila proč," řekl profesor a zářivě se na Rose usmál. Rose ještě rychle dodala: "Vlastně jsem ho dostala díky Malfoyovi."
Potom už Rose s Ronem stoupali po schodech nahoru a smáli se tomu, jak se Malfoy tvářil, když mu Rose "poděkovala."
Rose dělalo problémy soustředit se na vyučování. Myslela pořád na koště, které stále leželo nerozbalené v její ložnici pod postelí. Rychle s Ronem shltali večeři, aniž by si všimli, co vlastně jí a pak už se hnali nahoru, aby koště konečně rozbalili.
"Teda," povzdychl si Ron, když se koště vykutálelo na zem ve společenské místnosti. Dokonce i Rose, která neměla ponětí, čím se od sebe košťata liší, si říkala, že vypadá nádherně.
Když se přiblížila sedmá, vyšla Rose z hradu a vydala se v podvečerním šeru k hřišti. Tolik se těšila, až zase poletí, že na Wooda ani nečekala, nasedla na koště a vznesla se do vzduchu. Potom létala sem a tam nad hřištěm. Nimbus Dva tisíce zatáčel, kam si Rose přála, jakmile se ho nepatrně dotkla.
"Hej, Potterová, poleť dolů!"
To už na hřiště dorazil Oliver Wood. Pod paží nesl velkou dřevěnou bednu. Rose přistála těsně vedle něj.
"Prima," řekl Wood a oči mu svítily. "Teď už chápu, jak to McGonagallová myslela... Opravdu to máš v sobě. Dnes večer tě ještě naučím pravidla, a pak už budeš třikrát týdně chodit na trénink s ostatními."
Otevřel bednu. Uvnitř byly čtyři různě velké míče.
"Takže," začal Wood. "Famfrpál není nijak těžké pochopit, i když není snadné ho hrát. Na každé straně je sedm hráčů. Třem z nich se říká střelci." Wood vytáhl velký červený míč. "Tohle je Camrál," vysvětloval. "Střelci házejí Camrál jeden druhému a snaží se ho prohodit jednou z obručí, aby dali gól. Za každý gól je deset bodů. Na každé straně je další hráč, kterému se říká brankář - já jsem brankář Nebelvíru. Musím létat kolem našich obručí a zabránit tomu, aby nám soupeř dal gól.
Tohle jsou dva Potlouky," oznámil Wood a ukázal na další dva míče v bedně. "Potlouky tryskem létají po hřišti a snaží se srazit hráče z košťat. Proto má každé družstvo dva odrážeče - u nás jsou to Weasleyovi - a jejich úkolem je chránit svůj tým proti Potloukům a pokud možne je nahnat proti soupeřům.
Ale jediné, co zajímá tebe, je Zlatonka." "Zlatonka?" podivila se Rose. Wood zdvihl nejmenší míček. Byl zlatý a velký asi jako golfový míč a měl křidélka. Rose se moc líbil.
"Tohle je nejdůležitější míč ze všech. Když ji chytíš, získáme sto padesát bodů a zápas skončí. Dokud ji nechytíš ty nebo soupeřův chytač, hra neskončí. Nejdelší byla myslím tři měsíce, pokud si vzpomínám. Ale to nebylo tady v Bradavicích. Tak co, myslíš, že jsi všechno pochopila?" usmál se Wood a Rose přikývla.
"Se Zlatonkou ještě trénovat nebudeme. Už je pozdě, mohla by se ztratit. Nejdřív si tě vyzkouším s těmihle," prohlásil Wood a vytáhl z kapsy sáček obyčejných golfových míčků a za několik minut se už oba vznášeli ve zduchu. wood házel míčky na všechny strany a Rose neunikl ani jeden. Wood se tvářil velmi spokojeně.

Možná to bylo proto, že byla tak zaneprázdněná, když navíc ke všem domácím úkolům ještě chodila na trénink, ale nechtěla tomu ani uvěřit, když si uvědomila, že už je v Bradavicích dva měsíce. Cítila se na hradě daleko víc doma, než kdy předtím v Zobí ulici. Dokonce i vyučování bylo teď čím dál zajímavější, protože úplné základy už měli za sebou.
Ráno přede dnem Všech svatých je probudila vůně dýňového koláče, která se linula po chodbách. Ještě víc je potěšilo, když jim profesor Kratiknot na hodině kouzelných formulí oznámil, že už jsou připraveni na to, aby přiměli věci létat. Profesor Kratiknot rozdělil třídu do dvojic, aby začali s praktickým výcvikem. Rose byla ve dvojici se Seamusem Finneganem. Ron však byl ve dvojici s Hermionou a bylo těžké říct, koho z nich to rozčililo víc.
"Hlavně nesmíte zapomenout na ten pěkný pohyb zápěstím, který jsme nacvičovali!" připoměl profesor. "Švihnout a mávnout! Pamatujte si: švihnout a mávnout!"
Bylo to velice těžké. Rose i Seamus mávali hůlkami, ale pírko se jen malinko nadnášelo, a pak zase padalo. Nakonec se ho Seamusovi podařilo podpálit.
Ron u vedlejšího stolu na tom nebyl o moc lépe.
"Wingardium leviosa!" vykřikoval a mával dlouhými pažemi jako větrný mlýn. "Říkáš to špatně," slyšela Rose, jak se na něj utrhla Hermiona. "Správně je Wing-gar-dium Levi-o-sa, a to gar musí být pěkně dlouhé." "Tak to zkus, když jsi tak chytrá," zavrčel Ron.
Hermiona si ohrnula rukávy hábitu, švihla hůlkou a pronesla: Wingardium leviosa!
Nato se její peříčko zvedlo ze stolu a vznášelo se jim možná čtyři stopy nad hlavou. "Výborně!" vykřikl profesor Kratiknot. "Podívejte se všichni, slečna Grangerová to dokázala!"
Ron byl nakonci hodiny jaksepatří rozladěný. "Vůbec se nedivím, že ji nikdo nemůže vystát," řekl Rose, když se nsažili dostat do přeplněné chodby. "Ta holka je namouduši děsná!"
Vtom do rose někdo vrazil, jak se všichni cpali dopředu. Byla to Hermiona. Rose na okamžik zahlédla její tvář - byla plná slz. "Myslím, že tě slyšela." "Opravdu?" řekl Ron, a tvářil se trochu nejistě. "Přece si musela všimnout, že se s ní nikdo nebaví."
Na příští hodinu Hermiona nepřišla a celé odpoledne ji nezahlédli. Když pak scházeli dolů do Velké síně na slavnost v předvečer Všech svatých, Rose a Ron zaslechli, jak Parvati Patilová říká své kamarádce Levanduli, že Hermiona brečí na dívčích záchodech a přeje si prý, aby ji nechali na pokoji. Při těch slovech se Ron zatvářil ještě rozpačitěji, okamžik nato však vešli do Velké síně a při pohledu na sváteční výzdobu na Hermionu zapoměli.
Najednou se na stolech objevila sváteční jídla na zlatých talířích, stejně jako při hostině na zahájení školního roku.
Rose si právě nakládala na talíř bramboru vařenou ve slupce, když se do síně vřítil profesor Quirrell, s turbanem nakřivo a s hrůzou ve tváři.Všichni na něj upřeně zírali, jak dorazil k židli, na které seděl profesor Brumbál, zhroutil se na stůl a ztěžka ze sebe dostal: "Je tam troll - dole ve sklepení - myslím, že byste to měl vědět." Pak se v bezvědomí zhroutil na podlahu.
Ve vsíni propukla vřava. Profesor Brumbál musel z hrotu své hůlky odpálit několik nachových žabek, aby zjednal klid. "Prefektové!" zahřměl. "Každý odvete svoji kolej okamžitě do ložnic!" Percy byl ve svém živlu. "všichni za mnou! Držte se pohromadě, pokud se budete řídit mými rozkazy, nemůže se vám nic stát!"
"Jak se nějaký troll mohl dostat dovnitř?" zeptala se Rose, když stoupali po schodech. "Tak to ti nepovím: přitom se říká, jak jsou tupohlaví," odpověděl jí Ron. "Možná ho pustil dovnitř Protiva - jako žertík v předvečer Všech svatých."
Míjeli skupinky studentů, kteří spěchali nejrůznějšímy směry. Rose najednou chytila Rona za rukáv. "Hermiona!" "Co je s ní?" "Ona o tom trollovi neví!" Ron se kousl do rtu. To už ho ale Rose táhla opačným směrem.
Když už byli skoro u dívčích toalet, uslyšeli kroky. "Percy!" sykl Ron a zatáhl Rose za velikého okřídleného lva. Když se ohlédli, zjistili, že to není Percy, nýbrž Snape. Prošel chodbou a zmizel jim z očí.
"Co ten tady dělá? Jak to, že není ve sklepení s ostatními učiteli?" zašeptal Ron. "To je fuk, musíme varovat Hermionu," připoměla mu Rose a oba se vydali chodbou na dívčí toalety.
Pak zase něco uslyšeli: tlumené vrčení a šouravé kroky obrovských nohou. Ron ukázal prstem - na konci chodby se vlekl obrovský troll. "Míří na dívčí záchody!" vyjekla Rose a pak oba ulyšeli křik, při kterém tuhla krev v žilách. "Hermiona!" vykřikli sborově. Utíkali, co jim nohy stačily a když konečně doběhli na místo, Hermiona se krčila u stěny a vypadala, že co nevidět omdlí. Troll už zvedal kyj a chystal se ji uhodit, ale Rose udělala něco šíleného. Chytila se kyje a když ho troll zvedl, přistála mu za krkem a vrazila mu hůlku do nosu. Troll se zapotácel, chytil jí za nohy a snažil se jí udeřit kyjem. Hermiona tam stála, nebyla schopná se pohnout.
"Dělej něco!" křičela Rose na Rona. "Ale co?" přemýšlel Ron, jak nejrychleji byl schopný. "Cokoli!" Ron se rozhodl, že použije jediné zaklínadlo, které dosud znal: "Wingardium leviosa!" vykřikl. Trollovi vypadl kyj z ruky, vznesl se a pak spadl trollovi na hlavu. Troll s dutým nárazem dopadl na zem a Rose hned vedle něj.
První se zmohla na slovo Hermiona: "Je - je mrtvý?" "Myslím, že ne," mínila Rose, "jen omráčený." Sehnula se a vytáhla trollovi z nosu svou hůlku. Pokrývalo ji cosi jako šedé lepidlo. "No fuj!" A utřela hůlku trollovi o kalhoty.
V tom se odněkud ozvalo bouchnutí dveří a hlasité kroky, a všichni tři vzhlédli. Okamžik na to se vřítila do místnosti profesorka McGonagallová a v patách za ní Snape. Jako poslední se objevil Quirrell.
"Co vás to pro všecko na světě napadlo?" zeptala se profesorka McGonagallová s mrazivým vztekem v hlasu. "Máte štěstí, že vás nezabil. Jak to, že nejste ve své ložnici?"
Snape na Rose upřel pronikavý pohled. Rose upřela oči na podlahu a přála si, aby Ron konečně sklonil hůlku.
Potom se odněkud ze tmy ozval hlásek. "Prosím, paní profesorko - oni mě totiž hledali." "Slečno Grangerová!" "Šla jsem po trollovi pátrat, myslela jsem, že ho zvládnu sama, protože jsem o nich přečetla úplně všechno, víte." Ronovi vypadla hůlka z ruky. Že by Hermiona Grangerová dokázala někomu z učitelů takhle zalhat?
"Kdyby mě nenašli, asi bych už byla mrtvá. Zrovna se mě chystal zabít, když mě objevili." "Budiž - v tom případě..." řekla profesorka McGonagallová a upřeně hleděla na všechny tři. "Slečno Grangerová, jak jste mohla být tak pošetilá a myslet si, že sama zvládnete horského trolla?" Hermiona svěsila hlavu.Rose úplně ztratila řeč: Hermiona byla poslední, od koho by čekala sebemenší porušení řádu, a teď tu stála a trvrdila, že ho porušila, jen aby dostala ji a Rona z maléru: asi jako kdyby jim Snape začal zničehonic rozdávat cukroví."
"Slečno Grangerová za tohle příjde Nebelvír o pět bodů," řekla profesorka McGonagallová. "Velicde jste mě zklamala. Pokud se vám opravdu nic nestalo, uděláte líp, když půjdete do nebelvírské věže." Hermiona okamžitě odešla a profesorka McGonagallová se obrátila k Rose a Ronovi.
"Pořád si myslím, že jste měli štěstí, ale jen málo žáků prvního ročníku by se dokázalo vypořádat s horským trollem. Za tohle uděluji nebelvíru pět bodů za každého. Můžete jít."
Oba vyběhli z místnosti a nepromluvili ani slovo, dokud nebyli o dvě poschodí výš.
"Měli jsme dostat víc než deset bodů," zabručel Ron. "Chceš říct pět, s těmi, co odečetla Hermioně." "Od ní bylo slušné, že nás z toho vysekala."
To už dorazili do společenské místnosti. Hermiona stála sama u dveří a čekala na ně. Rose a Ron oba najednou vyhrkli: "Díky!" A od té doby byli s Hermionou Grangerovou kamarádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama