Zapovězený les

13. května 2012 v 9:32 | Tenebris |  Rose Potterová a Kámen mudrců
Hůř už na tom být opravdu nemohly. Filch je zavedl do kabinetu profesorky McGonagallové v prvním poschodí, kde teď jen seděly a čekaly: nepromluvily mezi sebou ani slovo. Hermiona se celá třásla. Rose se honily hlavou výmluvy - jedna nesmyslnější než druhá. Neměla nejmenší tušení, jak se tentokrát dostanou z maléru. Jak mohly být tak hloupé a zapomenout plášť?
Opravdu si Rose myslela, že hůř na tom být nemohou? Tak to se šeredně mýlila. Když se objevila profesorka McGonagallová, vedla totiž s sebou i Nevilla.
"Rose!" vyrazil ze sebe Neville, jakmile je obě uviděl. "Pokoušel jsem se tě najít, abych tě varoval, slyšel jsem, jak Malfoy říká, že tě chytí, a tvrdil, že máš dra..."
Rose divoce zavrtěla hlavou, aby byl zticha, jenže profesorka McGonagallová to postřehla. Jak se teď nad třemi žáky tyčila, zdálo se, že oheň začne chrlit spíš ona, než Norbert.
"Něco takového bych do nikoho z vás v životě neřekla! Pan Filch tvrdí, že jste byly nahoře na astronomické věži. Jedna hodina po půlnoci. Vysvětlete mi to!"
Poprvé za celou dobu ve škole nedokázala Hermiona odpovědět na otázku, kterou jí položil někdo z učitelů. Upřeně hleděla na zem, nehybná jako socha.
"myslím, že je mi dost jasné, co se stalo," prohlásila profesorka McGonagallová. "Napovídaly jste Dracovi Malfoyovi nějakou báchorku o drakovi, abyste ho dostaly z postele a přivedly ho do maléru. Toho jsem už chytila. Nejspíš si myslíte, jaká je to legrace, když tu báchorku slyšel i tadyhle Longbottom a uvěřil jí také."
Rose zachytila Nevillův pohled a snažila se mu beze slov sdělit, že to není pravda, protože Neville se tvářil ohromeně a ukřivděně. Chudák Neville - Rose věděla, jak se musel přemáhat, když se je po tmě pokoušel najít, aby je varoval.
"Ani nevíte, jak jste mě zklamaly," prohlásila profesorka. "Za jedinou noc čtyři žáci, kteří nejsou v posteli!" Něco takového jsem ještě nezažila. O vás, slečno Grangerová, jsem si myslela, že máte víc rozumu: a co se vás týče, slečno Potterová, myslela jsem si, že vám na Nebelvíru záleží víc. Všichni tři dostanete trest - ano pane Longbottome, vy také, nic vám nedalo právo, toulat se po škole v tuto noční hodinu. A Nebelvíru odečítám padesát bodů.
"Padesát?" vyjekla Rose - tím by přišli o první místo. "Padesát za každého," prohlásila profesorka McGonagallová a ztěžka dýchala.
"Paní profesorko - prosím vás..."
"To přece nemůžete..."
"Neříkejte mi, co můžu a co ne, Potterová. A teď všichni zpátky do postele. V životě jsem se za žáky Nebelvíru tak nestyděla."
Rázem přišli o sto padesát bodů. Tím zkončil Nebelvír na posledním místě.
Když příštího dne ráno studenti nebelvíru procházeli kolem obrovských přesípacích hodin, které ukazovaly počet bodů, mysleli si, že jsou pokažené. Když se ovšem dozvěděli, co se v noci stalo, nikdo už s Rose, Nevillem a Hermionou nepromluvil. Jedině zmijozelská kolej - ti jim na chodbě děkovali. Hermiona na sebe přestala v hodině upozorňovat, jen seděla a tiše pracovala.
Jedině Ron stál na jejich straně. Pořád Rose domlouval, že Fred a George taky připravili Nebelvír o spoustu bodů, jenže ta si stála za svým: věděla, že by si zasloužila, aby s ní už nikdo nikdy nepromluvil. Teď už bylo ale pozdě, napravovat, co způsobili. Rose si však řekla, že už nikdy nebude strkat nos do věcí, do kterých jí nic není. Nikdy.
Rose se zkoro radovala, že do zkoušek už nezbývá mnoho času. Když se učila, nemusela myslet na své neštěstí. Ona, Ron i Hermiona se drželi stranou a učili se dlouho do noci.
Přibližně týden před zkouškami bylo Rosino nové předsevzetí nezasahovat do ničeho, co se jí netýká vystaveno neočekávané zkoužce. Když se jednoho odpoledne vracela sama z knihovny, slyšela, jak v učebně před ní někdo fňuká, a když přišla blíž, poznala Quirrellův hlas.
"Ne -ne - to už ne, prosím..." Znělo to, jako by mu někdo hrozil. Rose přistoupila blíž. "Tak dobrá, dobrá..."
V příštím okamžiku vyběhl Quirrell z učebny a narovnával si turban. Byl bledý jako stěna. Rose nahlédla do učebny - byla prázdná, ale byly tam další dveře, otevřené dokořán. Rose si pomyslela, že odtamtud právě vyšel Snape a teď si určitě někde vítězně vykračuje - Quirrell se zřejmě konečně vzdal.
Vrátila se do knihovny, kde Hermiona zrovna zkoušela Rona z astronomie a řekla jim, co slyšela.
"Takže Snape to dokázal!" zděsil se Ron. "Jestli mu Quirrell prozradil, jak zrušit jeho kouzlo..." "Ještě pořád je tam Chloupek," připoměla Hermiona. "Jenže Snape si klidně mohl něco zjistit i tady," řekl Ron a prohlédl si svazky knih. "Vsadím se, že tady někde je kniha, kde stojí, jak projít kolem tříhlavého psa. Takže co uděláme, Rose?" V Ronových očích žhnula světélka dobrodružství, Hermiona mu však odpověděla dřív, než to stačila udělat Rose: "Půjdeme za Brumbálem, protože to jsme měli udělat už dávno. Kdybychom se o něco pokoušeli sami, určitě nás vyhodí ze školy."
"Jenže nemáme důkazy," namítla Rose. "A Quirrell je moc vyděšeý na to, aby nás podpořil." Hermionu zřejmě přesvědčila, Rona však ne.
"Kdybychom se trochu porozhlédli..."
"Ne," řekla Rose rázně. "Už jsme se narozhlíželi až až." Přitáhla si mapu Jupitera a začala se učit názvy jeho měsíců.

Příštího dne ráno dostali Neville, Rose i Hermiona při snídani dopis. Ve všech třech stálo totéž: Svůj trest nastoupíte dnes v jedenáct hodin večer Pan Filch vás bude čekat ve vstupní síni.
V jedenáct hodin se rozloučily s Ronem a pak se spolu s Nevillem, Malfoyem a Filchem vydaly k Hagridovi, kde si měli opykávat trest. Kydž se to Rose dozvěděla, torchu se jí spravila nálada. Malfoy celou cetu něco brblal, obzvlášť když zjistil, že půjdou do Zapovězeného lesa.
Když došli na místo, Hagrid vytvořil dvě skuopinky. On šel s Hermionou a Nevillem a Rose musela jít s malfoyem a Tesákem. Zavedl je na kraj lesa a začal dávat pokyny: "Podívejte se tamdle," řekl a ukázal na zem. "Vidíte po zemi ty lesklý kapky? Ty, co vypadaj jako stříbro? To je krev jednorožce. Něco ho tu vošklivě poranilo, za tenhle tejden už podruhý. My teď toho chudáka zkusíme najít. tak a teď se každá skupinka vydáme po jedný pěšince. Rose, ty s Malfoyem děte tamhle," řekl a ukázal jim cestu.
Rose s Malfoyem a s Tesákem se tam mlčky vydali. Ušli sotva dvacet metrů, když zahoukala sova a Malfoy zděšeně vykřikl. "Laskavě se uklidni," okřikla ho Rose. "Nejsme tady na stezce odvahy, tak laskavě zavři zobák a drž ho zavřený, co nejdéle, prosím." Malfoy kupodivu nic nenamítal.
Šli pořád po stopě krve, až dorazili na mýtinu. Na zemi se třpytilo cosi zářivě bílého. Krok za krokem se k tomu opatrně blížili. Byl to jednorožec a byl mrtvý. Rose ještě nikdy neviděla něco tak nádherného a smutného. Dlouhé štíhlé nohy nepřirozeně trčely na stranu, jak jednorožec padl, a jeho hříva se rozsypala po temném listí jako zářivé perly.
Rose k němu už už chtěla vykročit, když tu náhla zaslechla šoupavý zvuk a ztuhla jako přimrazená. Jeden z keřů na okraji mýti se pohnul... a pak se ze stínu vynořila postava s hlavou zakrytou kápí a plížila se po zemi jako dravá šelma. Rose, malfoy a Tesák stáli jako zkamenělí. zakuklená postava dorazila k jednorožci, sklonila se k ráně na jeho boku a začala chlemtat krev.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
Malfoy vydal strašlivý výkřik a i s Tesákem se hnal pryč. Zakuklenec pozvedl hlavu a podíval se přímo na Rose - krev mu ještě kapala od úst. Potom vstal a vrhl se k Rose, ta však strachy nebyla schopná se pohnout.
Hned na to pocítila v hlavě takovou bolest, jak ještě nikdy - jako by jí jizva na čele stála v jednom plameni. Za sebou uslyšela dusot kopyt, pak ji něco tryskem přeskočilo a zaútočilo na onu záhadnou postavu.
Bolest v Rosině hlavě byla tak úporná, že upadla na zem. Trvalo minutu nebo dvě, než pominula, a když konečně vzhlédla, zakuklenec byl tentam. Nad Rose stál kentaur. "Jsi v pořádku?" zeptal se Rose a ta jen přikývla. Kentaur se Rose prohlížel a pak utkvěl na její jizvě. "Ty jsi Rose Potterová," řekl. "Uděláš líp, když se vrátíš k Hagridovi. V lese není bezpečno - obzvlášť pro tebe ne. Umíš jezdit? Bude to rychlejší... Jmenuji se Firenze," dodal ještě a pak se spustil na přední nohy, aby na něj mohla Rose nasednout.
Pak se ozval dusot dalších kopyt a na mýtinu se přiřítili dva kentauři. "Firenze!" zahřměl jeden. "Co to vyvádíš? Ty neseš na zádech člověka! Nestydíš se? Copak jsi nějaká obyčejná mula?" "Víte vůbec, kdo to je?" řekl Firenze. "To je Rose Potterová. Čím rychleji se dostane z lesa, tím líp." Pak se hněvivě vzepjal a Rose se musela pořádně chytit, aby nespadla. "Vy jste neviděli toho jednorožce?" rozkřikl se. "Copak nechápete, proč ho někdo zabil? Nebo vám snad planety ono tajemství neprozradily? Postavím se proti tomu, co číhá tady v lese, ano, Bane, a třeba i po boku lidí, jestli to jinak nepůjde."
Potom se Firenze otočil a s Rose na hřbetě vyrazil tryskem mezi stromy. Za okamžik zpomalil do kroku a zeptal se Rose: "Rose, jestlipak víš, k čemu slouží krev jednorožce?" "Ne," odpověděla Rose, kterou ta podivná otázka zarazila. "V hodinách lektvarů jsme vždy používali jen žíni nebo roh." "Protože zabít jednorožce je nevýslovná ohavnost," vysvětloval Firenze. "Takového zločinu se může dopustit jen ten, kdo už nemá co ztratit. Krev jednorožce tě udrží při životě, i když tě od smrti dělí jen vlásek, ale za strašlivou cenu. Musíš zabít něco tak čistého a bezbraného a od chvíle, kdy se tvoje rty dotknou krve, žiješ jen napůl a v zatracení."
"Ale kdo by spáchal něco tak zoufalého?" podivila se Rose. "Pokud by ho mělo stihnout věčné zatracení, je lepší i smrt, ne?" "To je," přisvědčil Firenze. "Pokud ovšem nepotřebuješ zůstat na živu jen tak dlouho, dokud se nenapiješ něčeho jiného - něčeho, co ti vrátí všechnu sílu a moc... něčeho, co ti zařídí, že nikdy neumřeš, Rose: jestlipak víš, co je ukryto ve vaší škole?"
"Kámen mudrců! Ovšemže, Elixír života! Nechápu ale, kdo by..."
"Nevíš o nikom, kdo čekal dlouhá léta, aby znovu získal moc, kdo zoufale lpěl na životě a čekal na svou příležitost?"
Rosino srdce jakoby znenadání sevřela železná pěst. V šeletu stromů, jako by znovu zaslechla to, co jí Hagrid řekl onoho večera, kdy se setkali poprvé: "Někdo říká, že umřel. Podle mně sou to žvásty. Nevím, esli byl eště natolik lidskej, aby moh umřít."
"Chceš říct," řekla Rose a ztěžka dýchala. "Že to byl Vol..."
"Rose! Rose, jsi v pořádku?" Po pěšině k nim běžela Hermiona a za ní supěl Hagrid. "Naprosto v pořádku," prohlásila Rose. "Jednorožec je mrtvý, Hagride, je tam vzadu na mýtině."
"Teď už se můžeme rozloučit," zamumla Firenze, zatímco Hagrid spěchal k mrtvému tělu. "Už jsi v bezpečí."
Rose mu zklouzla ze hřbetu.
"Mnoho štěstí, rose Potterová," popřál jí Firenze. "Už dřív se stalo, že si poselství planet někdo vykládal špatně - dokonce i kentauři. Doufám, že tohle je jeden z případů."
Otočil se a odcválal do lesa: Rose zůstala stát na pěšině a třásla se po celém těle.
Ron na ně čekal ve společenské místnosti tak dlouho, že nakonec usnul. Když ho Rose s Hermionou vzbudily, byl celý rozespalý, ale jakmile začala Rose vyprávět, co se jí stalo, byl hned vzhůru.
"Snape ten ten kámen chce pro Voldemorta... Voldemort čeká v lese... a my si celou tu dobu mysleli, že ho Snape chce jen proto, aby získal bohatství..."
"Přestaň říkat to jméno!" zašeptal Ron zděšeně, jako by se bál, že je Voldemort slyší. Rose ho ale neposlouchala.
"Firenze mě zachránil, ale neměl to dělat... Bane zuřil... říkal, že Firenze zasahuje do toho, co se podle planet má stát... Určitě ohlašují, že se Voldemort vrátí... Bane je přesvědčen, že Firenze měl Voldemorta nechat, aby mě zabil... Nejspíš i tohle stojí ve hvězdách."
"Přestaň už konečně říkat to jméno!" sykl Ron.
"Takže já teď jen musím čekat, až Snape Kámen ukradne," pokračovala Rose horečně, "a pak už přijde Voldemort a sprovodí mě ze světa... Předpokládám, že bude bane spokojený."
Hermiona vypadala notně vyděšeně, přesto však se jí pokusila utěšit. "Rose, víš přece, že Brumbál byl jediný, koho se Ty-víš-kdo bál. Pokud tu Brumbál je, jsi v bezbečí. A ostatně kdo říká, že mají kentauři pravdu? Připadá mi to jako hádání budoucnosti, a profesorka McGonagallová říká, že je to velmi nespolehlivý druh magie."
Obloha už začínala blednout, když se rozhodli, že půjdou spát. Šli si lehnout naproso vyčerpaní. Překvapení té noci však ještě neskončila.
Když si Rose odhrnula přikrývky, ležel podnimi - pečlivě složený - neviditelný plášť a na něm vzkaz: PRO VŠECHNY PŘÍPADY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama