Šmejdi a šepot

27. června 2012 v 14:47 | Tenebris |  Rose Potterová a Tajemná komnata
V příštích dnech stálo Rose velké úsilí v čas zmizet, když po chodbě kráčel Zlatoslav Lockhart. Ještě těžší ovšem bylo vyhnout se Colinovi Creeveymu, který se nejspíš naučil nazpaměť její rozvrh. Zdálo se, že nic nedokáže Colina nadchnout víc, než sedmkrát za den říct "Ahoj Rose!" a uslyšet na to sebevíc podrážděné "Nazdar Coline" .
Hedvika se na Rose ještě pořád zlobila kvůli té nehodě s autem a Ronova hůlka pořád fungovala špatně. Jedno k druhému - Rose byla nakonec ráda, že přišel víkend. V sobotu chtěla s Ronem a s Hermionou navštívit Hagrida. Jenže mnohem dřív, než se jí by se jí zamlouvalo, s ní ráno zacloumala Hermiona.
"Dole ve společence na tebe čeká Oliver Wood," řekla Hermiona a šla si zase lehnout.
Rose jen velmi neochotně vstala, hodila na sebe ještě župan, protože jí byla zima a vydala se po schodech dolů, kde stál a čekal na ni Oliver Wood, kapitán nebelvírského famfrpálového družstva.
"Potřebuješ něco?" zeptala se unaveně Rose.
"Za chvíli začíná famfrpálový trénink!" řekl Wood.
"Olivere," řekla Rose a sedla si do křesla u krbu. "Vždyť sotva začalo svítat."
"Jistěže," přisvědčil Oliver. "To je součást našeho nového tréninkového programu Vstaň, vezmi si koště a jdeme," řekl dobromyslně. "Žádné jiné družstvo ještě trénovat nezačalo, letos do toho jdeme první..."
Rose se zvedla z křesla a vydala se zpátky po schodech nahoru.
"Tak fajn," řekl Oliver. "Za čtvrt hodiny tě čekám na hřišti."
Rose ještě unaveně přikývla. Když našla svůj zářivě červený famfrpálový hábit a oblékla si ho, naškrábala Hermioně vzkaz, kam jde, a vydala se po točitém schodišti zpátky do společenské místnosti. Právě dorazila k otvoru v podobizně, když za ní něco cvaklo - po schodech se hnal dolů Colin, fotoaparát se mu divouce houpal na krku a v ruce něco pevně tiskl.
"Slyšel jsem někoho na schodech vyslovit tvé jméno, Rose! Podívej se, co mám! Už jsem si to dal vyvolat a chtěl jsem ti ukázat -"
Rose se podívala na snímek.
Černobílý Lockhart zachycený v pohybu cloumal něčí paží, ve které Rose poznala svou vlastní. Potěšilo ji, že její fotografické já se brání a nechce se dát zatáhnout do záběru. Jak si Rose obrázek prohlížela, Lockhart své úsilí vzdal - zhroutil se na bílý okraj snímku a lapal po dechu.
"Podepíšeš mi ji?" ptal se Colin dychtivě.
"Ne," odmítla Rose rázně a rozhlédla se, jestli je místnost doopravdy prázdná. "Promiň Coline, ale nemám čas - musím jít na famrpálový trénink."
Prolezla otvorem v podobizně na druhou stranu.
"To je senzace! Počkej na mě! Hrát famfrpál jsem ještě nikdy neviděl!"
A Colin se namáhavě vyškrábal za ní.
"Uvidíš, že to bude nuda," řekla honem Rose, ale Colin ji neposlouchal a tvář mu jen zářila.
"Ty jsi nejmladší chytačka kolejního družstva za celých sto let, Rose? Že ano?" chrlil ze sebe Colin a klusal vedle ní. "Musíš být vynikající. Já na koštěti ještě nikdy neletěl. Je to lehké? Tohle je tvoje vlastní koště? Je nejlepší na světě?"
Rose nevěděla, jak se Colina zbavit. Byl jako její stín. Navíc měla zvláštní pocit, jako by je někdo sledoval. Ohlédla se, ale to byla chyba. Když to totiž udělala, do něčeho, nebo spíš do někoho narazila. Zvedla hlavu - k její smůle to byl Snape. Tohle jí ještě chybělo. Na jeho poznámky neměla vůbec náladu.
"Odečítám Nebelvíru pět bodů," řekl Snape. Colin na něj jen zaraženě hleděl.
"Ale já -"
"Tak vy máte nového obdivovatele, slečno Potterová? Ach ano, pan Creevey. Udivuje mne, že spolu nejste na nádvoří a nerozdáváte podepsané fotografie. Nebo teď máte jinou zábavu? Každopádně by mne zajímal důvod, proč se tady touláte tak brzy ráno pochodbách?"
"Dejte mi pokoj," vyjela na něj Rose. Už měla dost Colinových otravných otázek a Snapeových přiblblých řečí. Rychle zmizela, než stačil Snape odečíst Nebelvíru další body a vydala se na hřiště. Colin ji následoval. Vyptával se dál celou cestu k famfrpálovému hřišti a Rose se ho zbavila teprve, když dorazili k šatnám. Colin za ní ještě zavolal: "Půjdu a najdu si nějaké dobré místo, Rose!" a běžel na tribunu.
Když Rose přišla do šatny, všichni ostatní tam už byli.
"Konečně jsi tady, Rose, kde ses tak zdržela?" zeptal se Oliver.
"Colin a Snape," řekla jen Rose, ale všichni to okamžitě pochopili.
"Takže - chtěl jsem si s vámi ještě trochu popovídat, než půjdeme na hřiště, protože jsem celé léto promýšlel úplně nový tréninkový program..."
Oliver zdvihl veliké schéma famfrpálového hřiště. Trvalo skoro dvacet minut, než jim vysvětli první graf, pod kterým měl ještě druhý a třetí. I když už se všech zmocnila otupělost, Oliver mlel monotóně dál.
"Takže," domluvil konečně a vytrhl Rose z myšlenek, "je to všem jasné? Máte nějaké dotazy?"
"Já jeden mám, Olivere," řekl George, který se před okamžikem probudil. "Proč jsi nám tohle všechno neřekl včera, když jsme nebyli tak ospalí?"
Tohle Olivera moc nepotěšilo.
"Teď mě všichni poslouchejte," a přejel je zamračeným pohledem. "Famfrpálový pohár jsme měli vyhrát už loni. Jsme jasně nejlepší. Bohužel nastaly okolnosti, které jsme nemohli ovlivnit..."
Rose provinile poposedla.
"Letos proto budeme trénovat usilovněji než kdy dřív... Tak fajn, teď půjdeme ověříme si naši novou teorii v praxi!" prohlásil Oliver, popadl svoje koště a vylezl ze šatny jako první. Ostatní šli za ním.
Cestou na hřiště zahlédla Rose na tribuně Rona a Hermionu.
"To jste ještě neskončili?" křikl na ni Ron nevěřícně.
"Ještě jsme ani nezačali," vysvětlila Rose.
"Co je to za divné cvakání?" zeptal se Fred.
Rose se podívala na tribunu. Na jednom sedadle úplně nahoře stál Colin s namířeným fotoaparátem a dělal jeden snímek za druhým.
"Podívej se sem, Rose! Sem, sem!" křičel Colin pronikavým hlasem.
"Kdo je to?" zeptal se Fred.
"To je Colin, ten, co mě pořád pronásleduje," povzdechla si Rose a rychle otočila svůj obličej opačným směrem od Colina.
"Co se to tu děje?" mračil se Oliver. "Jak to, že ten prvák fotografuje? To se mi vůbec nelíbí. Co když je to zmijozelský špeh a -"
"Je z Nebelvíru," řekla honem Rose.
"A zmijozelští žádného špeha nepotřebují, Olivere," dodal George.
"Proč myslíš?" obořil se na něj Oliver podrážděně.
"Protože jsou tu osobně," ukázal George na blížící se postavy v zelených hábitech a košťaty v rukou.
"To je neuvěřitelné!" rozhořčil se Oliver. "Na dnešek jsem si hřiště zamluvil já! Na to se tedy podíváme!"
Všichni se vydali směrem k nim.
"Flinte!" obořil se Oliver na kapitána Zmijozelu. "Tohle je náš tréninkový čas! Speciálně jsme kvůli tomu vstávali! Takže laskavě koukejte zmizet!"
"Ale já mám zvláštní povolení podepsané profesorem Snapem: Já, profesor S. Snape, povoluji zmijozelskému družstvu trénovat dnes na famfrpálovém hřišti, kvůli zacvičení nového chytače."
"Cože - vy máte nového chytače?" zaujalo Olivera. "A kdo to je?"
Za šesti postavami se objevil Draco Malfoy.
Rose si všimla, že všichni drží v ruce Nimbusy dva tisíce jedna - a nebyla jediná.
"Kde jste je vzali?" zeptal se Oliver a kývl směrem ke košťatům.
"Dárek od Dracova otce," řekl Flint.
Nikdo z nebelvírského družstva v tu chvíli nedokázal cokoli říct. Malfoy tam jen tak stál a zeširoka se usmíval.
V tom přiběhli Ron s Hermionou.
"Co je?" zeptal se Ron Rose. "Proč nehrajete? A co tu dělá on?"
Díval se na Malfoye a neušlo mu, že má na sobě famfrpálový hábit.
"Jsem nový chytač zmijozelského družstva, Weasley," informoval ho Malfoy. "A všichni právě obdivují košťata, která můj otec pro Zmijozel koupil."
"Jenže z Nebelvíru si nikdo místa koupit nemusí," řekla Hermiona ostře. "Stačí, když máš talent."
Spokojený úsměv z Malfoyova obličeje okamžitě zmizel.
"Tebe se nikdo na nic neptal, ty mrňavá mudlovská šmejdko!" utrhl se na ni.
Rose bylo jasné, že Malfoy řekl něco opravdu hrozného, protože vzápětí se strhl pořádný chaos. Flint se musel před Malfoye vrhnout, aby po něm Fred a George neskočili. Alice vřískala "Co se to opovažuješ?" a Ron sáhl do svého hábitu pro hůlku, a křikl "Za tohle zaplatíš, Malfoyi!" a namířil Malfoyovi do obličeje.
Z Ronovy hůlky vytryskl proud zeleného světla, jenže z nesprávného konce: uhodil Rona do žaludku a srazil ho na trávník.
"Rone! Rone! Nestalo se ti nic?" křičela Hermiona.
Ron otevřel pusu, aby jí odpověděl, ale místo odpovědi mu vypadl z pusy slimák.
"Měli bychom ho dostat k Hagridovi," řekla Rose Hermioně. Ta přikývla, a tak vzaly Rona a vlekly ho pryč.
"Co se stalo, Rose? Co se stalo? Ono je mu špatně? Ale ty ho dokážeš vyléčit, viď?" Colin seběhl z tribuny a teď poskakoval kolem nich.
"Júúú!" vyjekl Colin nadšením bez sebe a zdvihl fotoaparát. "Mohla bys Rona chvilku podržet, Rose?"
"Koukej zmizet, Coline!" rozzlobila se Rose. Spolu s Hermionou vlekly Rona kolem lesa směrem k Hagridovi.
"Už tam skoro jsme, Rone," řekla Hermiona. "Za chvilku zase budeš v pořádku..."
Když došli k hájence, Rose zaklepala na dveře, které se okamžitě otevřely.
"Říkal sem si, kdy se za mnou přídete podívat - poďte dál."
Rose a Hermiona pomohly Ronovi přes práh. Ron si sedl na židli a Rose v rychlosti vysvětlila Hagridovi, co se stalo.
"Obávám se, že můžeme jen čekat, až ho to přejde," řekla úzkostně Hermiona. "To kouzlo je náročné i za těch nejpříznivějších podmínek, ale se zlomenou hůlkou..."
Hagrid přecházel po místnosti a vařil jim čaj. Pak kývl hlavou směrem k Ronovi a zeptal se: "Koho chtěl očarovat?"
"Malfoy urazil Hermionu," řekla Rose. "Muselo to být něco opravdu ošklivého, protože se všichni opravdu rozčílili."
"Bylo to ošklivé," zachraptěl Ron. "Malfoy jí řekl, že je mudlovská šmejdka, Hagride -"
"To snad neřek!" řekl Hagrid a podíval se na Hermionu.
"Řekl to," potvrdila Hermiona. "Jenže já nevím, co to znamená."
"Je to nejhorší nadávka, jaká vůbec existuje," řekl Ron a znovu zvedl hlavu. "Mudlovský šmejd je ten nejspostší výraz pro někoho, kdo pochází z mudlovské rodiny - a jeho rodiče neumějí kouzlit. Někteří kouzelníci - jako Malfoyova rodina - si totiž myslí, že jsou lepší než ostatní, protože mají takříkajíc čistokrevný původ. My ostatní ale víme, že na tom vůbec nesejde. Vezmi si Nevilla - ten je z čistě kouzelnického rodu, a přitom málem nedokáže ani postavit kotlík dnem dolů."
"A eště nevymysleli kouzlo, který by naše Hermiona nesvedla," prohlásil Hagrid. "Poslyš, Rose," řekl Hagrid, jako by si právě na něco vzpomněl. "Potřebuju si s tebou promluvit. Slyšel sem, že prý rozdáváš svoje podepsaný fotky. Jak to, že já eště žádnou nedostal?"
"Já jsem žádné podepsané fotky nerozdávala," ohradila se. "Jestli Lockhart něco takového rozhlašuje -"
Vtom zjistila, že se Hagrid směje.
"Dělal sem si legraci," řekl.

Když už byl čas obědvat a Ron byl v pořádku, vydali se všichni tři do Velké síně. Sotvaže vkročili, uslyšeli hlas: "Tady jste, Potterová a Weasley." Profesorka McGonagallová šla k nim a tvářila se přísně. "Dnes večer si oba odpykáte svůj trest."
"A co budeme dělat, paní profesorko?" zeptal se Ron nejistě.
"Vy budete s pane Filchem leštit stříbro v Pamětní síni," sdělila mu profesorka McGonagallová. "A žádná kouzla, Weasley - všechno hezky rukama."
Ron naprázdno polkl.
"A vy, slečno Potterová, pomůžete profesoru Lockhartovi vyřídit dopisy od jeho obdivovatelek," oznámila profesorka McGonagallová.
"To snad ne - nemohla bych taky leštit stříbro v Pamětní síni?" vyhrkla Rose zoufale.
"V žádném případě," řekla profesorka McGonagallová a povytáhla obočí. "Profesor lockhart si vyžádal vás osobně. Přesně v osm hodin máte oba nástup."
Pak všichni tři vešli do Velké síně - Rose s Ronem se sklopenými hlavami a Hermiona s výrazem to-vám-patří-když-jste-porušili-školní-řád.
"Filch mě tam bude držet celou noc," naříkal Ron. "A žádná kouzla! V té síni musí být alespoň sto pohárů! A mě to čištění po mudlovsku vůbec nejde..."
"Klidně si to s tebou kdykoli vyměním," řekla Rose dutě. "U Dursleyových jsem se v tom vycvičila až až. Ale s Lockhartem to bude k nevydržení..."

V osm hodin zaklepala Rose na dveře Lockhartova kabinetu. Dveře se okamžitě rozlétly a Lockhart ji uvítal zářivým úsměvem.
"Tak pojď dál, Rose, pojď dál!"
Na stěnách po celém kabinetu visely Lockhartovy zarámované fotografie, některé dokonce podepsané.
"Můžeš psát adresy na obálky!" oznámil jí profesor, jako by to byla kdovíjaká zábava.
Minuty se zoufale vlekly. Rose pouštěla Lockhartova slova jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, jen občas prohodila "Hmm," "Jistě," a "Ano". Tu a tam nicméně zachytila moudra jako "Sláva je vrtkavá dáma, Rose," nebo "Každý je tak slavný, jak zaslouží, to si pamatuj".
Už to přece brzy musí skončit, říkala si Rose, ať už to skončí, prosím, prosím...
A potom cosi zaslechla - byl to jakýsi hlas, šepot, při kterém jí tuhla krev v žilách, hlas plný ledové nenávisti.
"Pojď... pojď ke mně... ať tě roztrhnu... ať tě rozsápu... ať tě zabiju..."
Rose prudce nadskočila.
"Cože?" téměř vykřikla.
"Vždyť ti to povídám!" prohlásil Lockhart. "Byla celých šest měsíců v čele seznamu nejprodávanějších knih! Překonala všechny rekordy!"
"Ne tohle!" vyhrkla Rose jako v horečce. "Ten hlas!"
"Hlas? Jaký hlas?" zatvářil se Lockhart zmateně.
"Ten - ten hlas, co říkal... Vy jste ho neslyšel?"
"O čem to mluvíš Rose? Nejsi už moc ospalá? Můj ty Bože - podívej se, kolik je! Jsme tu už málem čtyři hodiny! Opravdu bych nevěřil, že to tak uteklo?"
Rose neodpověděla. Poslouchala, jestli se ten hlas neozve znovu, nic však nezaslechla. Odcházela z Lockhartova kabinetu jako očarovaná.
Ve společenské místnosti už na ni čekali Ron s Hermionou.
"Kdy jsi přišel?" zeptala se Rose Rona.
"Asi před deseti minutami," odpověděl Ron. "Bolí mě každý sval na těle," stěžoval si. "Tu Plaketu za mimořádné služby škole jsem musel leštit sedmkrát, než byl Filch konečně spokojený... Jaké to bylo u Lockharta?"
Rose jim všechno řekla a mluvila co nejtišeji, kdyby někdo přišel. Hermioně se to vůbec nelíbilo.
"A Lockhart říkal, že on nic neslyšel?" zeptala se Hermiona. Rose zavrtěla hlavou.
"Myslíte, že lhal?" zejímal se Ron. "Ale stejně to nechápu - přece i neviditelný by musel otevřít dveře."
"Já vím," řekla Rose. "Já to taky nechápu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama